Život na vsi

image

Vesnice Lahu se probouzí kolem 5.ráno, jakmile zakokrhá první kohout a pes prožene malé prase pod jedním z chatrných domků na kůlech. Poloha vsi je mi geograficky neznámá, proto poskytnu lyricko-epický popis. Několik bambusových chatrčí vysázených ve svahu mezi banánovníky je propojeno prašnými stezkami a sjednoceno do vsi s centrálním obchodem se vším včetně postele majitele, oválnou arénou s ohništěm, kde se odehrávají oslavy i taneční zábavy a kavárnou, která údajně podává nejlepší kafe na světě. Nepotvrdim, neměla jsem zatím potřebu dopovat se kofeinem. Frčim si na adrenalinu nového prostředí a energii spolužáků, kterých je asi 30, ale pořád se nás nemůžu přesně dopočítat. U arény stojí dům náčelníka jako to už v kmenovém zřízení bývá. U nás, v socialistické demokracii, by to byl starosta a místo u arény by měl dům u náměstí. Náčelníka nedávno skolil infarkt. Přežil, ale ochrnula mu polovina těla. Vesnice má smutek, který se projevuje tak, že se večer všichni sejdou v aréně před domem velkého muže a tančí, zpívají a doufají, že se jeho stav zlepší. Někteří mu nosí peníze a většina kytky.
image
Mluvě o květinách, ty se tu pěstují na základě vládního rozhodnutí. Mají nahradit opium, jež bylo do nedávna zdrojem obživy a zábavy vesničanů. Nedaří se mi zjistit podrobnosti, ale nevypadá to, že by se tohle nařízení setkalo s velkým ohlasem. Drogy tu jsou doma. Každý dospělý vesničan žvýká betel (v Indii se mu říká paan), což se pozná podle toho, že každou chvíli plivou červenou slinu a rudá ústa mají spíše prázdná než plná zubů v rozežraných zbytcích dásní. Třeba naše bytná, Nasa, ani nemůže pořádně mluvit, protože má pusu věčně nacpanou betelovou směsí slasti. Stav, který se tím navozuje je prý podobný nájezdu hodně silného pressa. Opět nepotvrdím, nezkusila jsem si žvýknout a když vidím ty zubožené úsměvy, ani se mi nechce rudoslinou závislost riskovat.
image
Přesto, nebo možná právě proto, je místní horský kmen přátelský a pohostinný. Ubytovali si ve svých chatrčích skupinu zahraničních studentů, z nichž ani jediný už věkově nemá nárok na kartu ISIC ani slevu v MHD. Většina zatím neurčeného počtu je stejně jako já už měsíce na cestách po jihovýchodní Asii a až na pár výjimek jsme všichni dobrovolně nezaměstnaní. V podstatě tu teď mezi vyžvýkaným kmenem žije parta vyhořelých produkčních, herců, grafiků, pojišťováků a ajťáků, kteří se rozhodli změnit pro začátek alespoň svůj svět v dobro a učí se druhým dávat láskyplnou péči v podobě masáží.
image
Ráno se v půl šesté scházíme na platformě vysoko v horách k meditaci a následné jogové praxi. Po snídani se učíme pohybovat rukama i nohama po těle a po obědě to jeden na druhém v praxi zkoušíme. Den uzavírá večeře, po níž padáme jak vlastenci na rohože v chýších a za bzukotu komárů usínáme jako mimina.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.