Přemýšlet do hloubky a mířit vysoko

Cestovní horečka

image

Jak na nový rok, tak po celý rok?
V mém případě to letos platí! Od novoročního výstupu na Milešovku pořád někam šplhám do kopce. Na ostrově v thajském zálivu denně z jedné zátoky do druhé přes hory a doly do školy. Na Srí Lance po 5.200 schodech nahoru na Adamovu horu. Na severu Thajska na kávové plantáže a na ranní meditace v kopci. Zítra se pro změnu jedu projít na velkou čínskou zeď.
http://www.backpackingchina.com/galleryDetail.asp?Id=15
Už jsem si na tenhle svůj “osud” vymyslela přirovnání. Vybrala jsem si novou životní cestu a jsem na začátku. Protože jsem už velká a zkušená, tak vím, že nic není jen tak nebo zadarmo. Protože jsem taky princka zhýčkaná a netrpělivá, nejradši bych se už viděla nahoře nad oblaky a nelíbí se mi, že zatím stojím pod kopcem a koukám na lákavě pohodlné křeslo na vrcholu.

image
image
Vesmír, jakkoli je ke mně milostivý, je spravedlivý a nenechá mě se pohodlně usadit bez toho, abych si tam vyšlápla a pořádně se při tom zapotila. Cestou nahoru většinou zadýchaně nadávám a protestuju, ale jdu a snažim se připomínat si závěrečnou citaci ze své diplomky. Totiž že cesta je cíl. Uf! Slyším se promlouvat sama k sobě. Jedna já říká, že jsem blázen a co si to dokazuju. Poňouká mě, ať si sednu a počkám na ostatní, až se budou vracet. Druhá jí kontruje, že to přeci nevzdá, když už tam jednou je. No a tak se ty dvě hádají, až jsou nahoře a jejich jedna pusa se zkroutí do rohlíku a ruce rozpaží, aby objaly tu radost, která se jim nabízí ze všech světových stran. Cestou dolů chvíli pro změnu polohlasně, leč jednohlasně nadávám znova, protože sestupy bývají na svaly náročnější a bolestivější a bez lyží se kopec šusem sjet nedá, ale už se spolu nehádám, protože moje obě dvě já jsou unaveně saturované a pyšné na to jediné tělo, které je zase o píďu posunulo a posílilo.

Kdo ví, třeba je to ten rok, kdy mám vystoupat až na jednu z osmitisícovek, abych zjitila, jak modré je to nebeské modré. Nebo si jen koupím Modré z nebe v Penny marketu a sednu si do křesla na půdě. Nejde o to, kam dojdu, ale co cestou prožiju, za předpokladu, že přežiju.
image

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s