Zeptal se mě jednou můj tehdejší přítel, když jsme seděli na pláži z bílého písku a zrovna před nás postavili čerstvé kokosy s brčkem a dekorativní kytičkou orchideje. Musela jsem se štípnout do předloktí, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Místo mlhy přede mnou – oceán a místo mlhy za mnou – džungle. Z nebe nepadala voda v provazech, ale sluneční paprsky, které na hladině tančily v podobě třpytivých hvězdiček. Jak jsem mohla být šťastná v ten moment je pochopitelné. Jak můžu být pořád tak šťastná nedokážu zodpovědět, protože nejsem.
Snažím se dívat na svět růžovými brýlemi, ale jsou chvíle, kdy se voda v provazech lije z mých očí a já pláču usedavěji než smuteční vrba.
Nejsem věřící, nejsem křtěná, ale věřím. V sebe, v dobro, v mír, v to, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávstí a nejvíc ze všeho v pravdu rčení, že chvíli jsi dole a chvíli nahoře.
Při svých jogových studijích jsem se minulý měsíc seznámila s 5 tezemi Andrewa Cohena a líbí se mi víc, než tradiční desatero.
Pravidlo číslo jedna: svoboda je na prvním místě
Pravidlo číslo dva: přijmi zodpovědnosti za svou minulost – své činy, slova i chyby.
Pravidlo číslo tři: postav se svým obavám čelem, neboj se výzev, které před nás život staví
Pravidlo číslo čtyři: neber si nic osobně
Pravidlo číslo pět: dělej vše pro dobro celku, protože každý jednotlivec je součástí společnosti, světa a vesmíru.
V knize Pí a jeho život jsem našla podobné vyznění jako je teze číslo 2. Nemám český překlad a tak si dovolím přebásnit věty, které se mě dotkly. “V životě je důležité věci řádně uzavřít. Teprve pak se od nich můžeme oprostit. Jinak zůstávají slova, která jsme měli vyslovit, ale nikdy neřekli a naše srdce je plné výčitek.”
Závěrem, nejsem pořád šťastná, ale pracuju na tom, abych byla.
HAPPY GO LUCKY 