Probudila jsem se do pátku plná energie. Kde se vzala, tu se vzala a já se jí oddaně poddala. Po ránu jsem na Vespě rozrážela studený vzduch a uvědomila si, že léto pomalu, ale jistě končí, a že se ho nevzdám bez boje. Nasadila jsem si sluneční brýle a předstírala, že nemám husí kůži. Když jsem o pár hodin později vyšla ze schůzky, bylo léto zpátky. Svezla jsem se do centra a vyzvedla si startovní set na desetikilometrový závod poslední srpnový den. Vyfotila jsem se se svým běžeckým motem a poslala fotku svýmu klukovi. Zeptal se mě, jestli to znamená, že začnu trénovat. Nechápu, kde ten kluk v našem bytě žije, vždyť já už trénuju od jara. Tenhle týden jsem tomu moc nedala, ale rozhodně jsem na běhání myslela, tak upřímně doufám, že se mi pár kilometrů dostalo z mozku krevním oběhem rovnou do nohou. Nemám alibi, byla jsem líná. Stane se, příští týden budu lepší.
Cestou do studia jsem se stavila na trhu s tím, že něco uvařím. Nakoupila jsem podle receptu a ověšená taškami rozrážela o poznání teplejší vzduch. Zatímco se vařil daal, umyla jsem okna, aby se sem dostalo co nejvíc toho odcházejícího léta. Miluju, jak čistá okna prostor rozzáří a všem barvám v okolí dodají metalízový lesk. Příští týden tu budou lekce jako v křišťálovém akváriu.
Recept na daal jsem našla v aplikaci Green Kitchen, kterou vytvořila jedna švédská rodina na základě úspěšnosti svých webových stránek http://www.greenkitchenstories.com
Dovolila jsem si ho přebásnit do naší Česko republikánské řeči, doplnit fotkama a předat dál, protože ten daal je opravdu děsně dobrej.
Jako dnešní den, jako léto, jako slunce, když se opírá do oken….
HAPPY GO LUCKY 