SANKALPA

Sanskrtský termín Sankalpa by se dal přeložit jako záměr, směřování k pozitivnímu cíli, přání nebo odhodlání. Dejme tomu, že to je předsevzetí upravené na míru jogovému učení. Odhodíme veškerá vatová slova, kondicionály ve formě chtěl(a) bych i zápory reprezentované předponou ne a zůstane nám Sankalpa.

Sankalpa reflektuje přítomný okamžik. Vychází z naší podstaty a někdy může trvat několik hodin, dnů či týdnů než přijdeme na to, co to je, po čem naše srdce ve skutečnosti touží, jaký je záměř našeho směřování právě teď. Pokud se nezastavíme a nevěnujeme čas přemýšlení, nemusíme na to přijít nikdy. Je možné, že máme zodpovědnost vůči svému okolí, povinnosti spojené s povoláním a rodinou, ale naše největší zodpovědnost je vůči nám samým. Abychom mohli dávat lásku a šířit pozitivní energii, musíme být v pohodě sami se sebou.

Podívejme se do hloubky našeho podvědomí, k prvotnímu zdroji našich přání. Zlozvyky, kterých bychom se rádi zbavili, mají někde v nás příčinu. Místo toho, abychom si zakazovali určitý vzorec chování, hledejme způsob, jak se své slabosti zbavit a zastavit její negativní vliv hned u zdroje. Pokud nás stres nutí křičet, kouřit nebo spořádat tabulku čokolády na posezení, bude to zdroj stresu, se kterým budeme bojovat, ne jeho následek ve formě hysterické scény, kuřácké pauzy nebo nájezdu na cukrárnu.

Sankalpa je verbalizací nás samých. Pokud procházíme těžkým obdobím, pak si nejspíš přejeme klid a snadné proplouvání životními situacemi. Sankalpa pak bude “(já jsem) klid, pohoda a lehkost bytí…” To, co sami sobě naservírujeme, s tím se dříve nebo později ztotožníme. Zní to jako klišé, ale nedá se vyloučit, že to funguje. Pokud si budeme opakovat, že jsme nemotorní, dost pravděpodobně za sebou budeme nechávat střepy popadaných předmětů. Vybereme-li si přesvědčení, že jsme ladní, máme šanci sami sebe zahlédnout ve výloze, jak se elegantně neseme ulicí.

Jak řekl Gandhi: “Sami buďte tou změnou, kterou si přejete ve světě kolem sebe vidět.”