Přemýšlela jsem o tématu pro lekce a hodiny ubíhaly. Nastal večer a já si pořád nebyla jistá tím pod co se podepíšu. Produktivně jsem prokrastinovala a místo tématu týdne jsem vyfikla do hloubky směřující článek pro Yoga point, příspěvek na blog formou milostného dopisu a nakonec jsem se šla vysprchovat doufajích v příval nové energie a nápaditosti. Místo toho proud teplé vody jen smyl to, co se na mě za den nachytalo a já zůstala s čistým štítem a prostým tématem. Je heslovité a kromě slova jóga neobsahuje žádná sanskrtská slova.
Proč jóga? Čím mě slovila? Kam mě vede?
Praktikuju jógu, protože se mi zabydlela v těle. Spojuje ho s mou duší a dává mi radost. V jogových asánách jsem našla pozice, do nichž si od dětství sedám, lehám i stoupám, a v nichž je mi dobře po těle i v něm. Časem jsem začala vnímat, jak se pohyb ve spojení s dechem stává mým vnitřním tancem, jež dokáže utišit mou mysl natolik, že přestane pátrat po tom, co kde lítá a jen se vznáší v tichém rytmu srdce. Cvičím, protože se mi líbí, jak sílím. Před pár lety jsem neudělala klik, dnes udržím na pažích váhu celého těla. V souvislosti s tím se stávám pozornější k tomu, čím své tělo krmím a čím ho zatěžuju. Naučila jsem se, že je možné kontrolovat mysl a skrze ní reakce na různé podněty, a tak to s většími či menšími úspěchy zkouším. Poznala jsem zatím několika sekundové kouzlo meditace a mám tak důvod se k ní vracet a prosedět se dál za fialový závoj lehkosti bytí. Jóga je mi lékem proti bolesti a společnicí v radosti. Hltám hinduistické mýty a fascinují mě fyzické a mentální možnosti jogínů získané pravidlenou praxí. Vede mě tam, kam jdu ráda.