Za čistá okna…

Bylo nebylo, v zemi v srdci Evropy, udělalo se jaro v únoru. “Nastal čas přestat se divit a začít brát věci takové, jaké jsou”, řekl přítomný okamžik. Tolik toho už není jako dřív. Při vytáčení telefonního čísla se nestrká prst do dírky za dírkou a mléko se málokdy prodává v pytlíku. Věci se mění, situace se mění, dokonce lidi se prý mění, tak není divu, že se mění podnebí.

Trvalo mi to, než jsem přijala, že zima je letos jiná. Zásobila jsem se ptačím zobem, rozvěsila krmítka a těšila se, jak se k nim budu brodit závějemi.  Místo závějí se zelená tráva a já je stejně chodím dosypávat. Nedávno jsem v jednom našla stopy jiných dárců. Na směs zrní a semínek někdo položil rozpůlený vlašský ořech. Jestli něco, tak jsem spíš čekala, že závěsné krmítko někdo ukradne a místo toho se dva cizí lidi spojili. Bezdotykově a pro dobro třetí strany. Zázrak, stejně jako platba kreditkou pouhým přiložením čipu k čipu.

Hecla jsem se zariskovat, vystoupit ze zajetých kolejí a přijala jsem jaro s otevřenou náručí. Přestala jsem litovat pupence na keřích, že ještě zmrznou a začala v nich vidět květy. Vyndala jsem ze šuplíku sluneční brýle a přidala je ke standardní výbavě kabelky. Nechala jsem se strhnout intenzitou slunce a umyla jsem okna ve studiu, aby mohlo dál v celé své kráse.

Když jsem pulírovala skleněné tabulky, mysl mi házela myšlenkové návnady a já se jedné chytla. Mýt okna je teoreticky časově náročná pruda. Prakticky je to  forma meditace v pohybu, kdy se spolu se skleněnými tabulkami rozjasňuje mysl a dovnitř vstupuje světlo bez nánosů minulosti. Jde to, pokud myjete okna častěji a máte už vychytaný systém a úkoly za sebou následují ve vyzkoušeném pořadí a automatizují se.

Věřím, že okno do duše funguje podobně. Naše pamět tvoří souvislou vrstvu na povrchu a vzpomínky typu “takové počasí v únoru normálně nebývá” nepropustí nové vjemy, dokud je nevyčistíme. To se učíme praxí. 

Můžeme odmítat stav věcí a dál chodit zamračeně ulicí zabalení do péřovky, ale bude nám vedro. Když setřeme nános minulosti poskládaný ze statistických údajů, předpokladů a očekávání, dostaneme se k podstatě věci. Je krásně a je to boží. Necháme se hřát slunečními paprsky, protože na nás dopadají a jejich teplo se příjemně rozlévá po těle.