Nestihnete se na to připravit, protože střední věk (s)prostě přijde a všechna dosavadní tabu se zhroutí jako domeček z karet. V zrcadle pořád vidíte víceméně tu stejnou tvář jen vlasy buď ustupují nebo šednou, smějete se stejně blbým vtipům jako na základce, ale když odečtete svůj rok narození od aktuálního data v kalendáři, zarazíte se a na chvíli se vám udělá mdlo, protože s tímhle číslem jste počítali až o dost později.
Do barů chodím zřídka, a když už, tak většinou odcházím před půlnocí. Ve chvíli, kdy si ťukám na hodinky, že je čas jít, ťukají si moje kamarádky na čelo, že mi přeskočilo. Souhlasím, leč doufám, že to tak i zůstane. Když jsem byla naposledy v Blue lightu ve 3 ráno, začal mi cizí kluk samozvaně masírovat ramena. Ačkoli chci žít nonstop, nemám chuť se s někým, kdo jen tak přijde a začne na mě sahat, rvát, nehledě na to, že na masáž chodím radši k paní Yen.
V podstatě jsem sama se sebou podepsala dohodu o dodržování nočního klidu, protože i trápení se při ranním běhání je nakonec příjemnější než celodenní kocovina.
Navíc jsem si v tom baru uvědomila, že se mi už nepodlomí kolena, když zahlédnu toho, jenž mi po léta byl idolem, a že mě mnohem víc zajímá jeho vždy tak neatraktivní kamarád, který právě přeplaval La Manche a musela ho tam políbit minimálně sestra princezny, protože mu to vcelku sluší a půl hodiny mu nemůžu sundat oči z pusy. Nemotá se mu totiž jazyk pod vlivem třinácté vodky a říká zajímavé věci.
Srdcem i přesvědčením jsem bývala Pragocentrička a na venkově jsem měla ráda pouze odjezd zpátky do města. Teď je můj nejoblíbenější časopis Venkov a styl.
Nedávno jsem dostala kvásek, a tak jednou týdně peču chleba. Kdyby mi tohle někdo řekl, když mi bylo dvacet, ťukala bych si na čelo. Teď ťukám na dřevo, aby mi vykynul i další bochník.
HAPPY GO LUCKY 