Proboha proč?

image
Odjíždím na štafetový běh podél Vltavy. Vyráží se zítra za rozbřesku z Kvildy a v Praze se má být, dá-li bůh, v neděli večer. Celkem 350 km rozdělených mezi 12 děvčat. Jsou i týmy, kde se o stejnou vzdálenost dělí jen 6 bláznů – bežců. Od chvíle, kdy jsem na účast kývla jsem simultálně s tréninkovými výběhy vymýšlela výmluvy, které mě z toho závazku dostanou. Na nic kloudného jsem nepřišla a teď už je pozdě, protože za hodinu nasedáme do auta a pak si mezi sebe rozdělíme 36 úseků. Má sněžit a pršet a foukat a mrznout. Na svůj druhý úsek vyrážím zítra o půlnoci, orientační smysl mám nula a tmy se bojím jako čerta. V životě jsem najednou uběhla nejvíc asi 15 kilometrů a to jen proto, že jsem se díky orientačnímu nesmyslu ztratila.

Proč si to dělám? Protože jsem nic takovýho nezažila a jsem zvědavá, jaký to je, utíkat svým strachům. Samozřejmě mám připravenou větu, už nemůžu, nechejte mě tady a běžte….

Hezký víkend.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.