První, čeho jsem si ráno všimla, byla lahev javorového sirupu na lince. V pyžamu a s otiskem polštáře na tváři jsem se v představě posadila do amerického non-stop dineru, kde se mezi stoly s juxeboxy v bocích houpe postarší servírka v modré zástěře. Hosty familiérně oslovuje honey, darling, sweetheart a v ruce drží konvici nekonečné kávy, jejíž vůně se nám rozlila po kuchyni. Objednala jsem si palačinky, abych si na ně mohla nalít ten sirup, kterým to všechno začalo.
Kromě imaginární vůně kávy a reálné lahve sirupu u nás v kuchyni nebylo na palačinky nic, a tak jsem se zvedla a došla na nákup do Billy. Po letech odmítání stát se členem dalšího klubu jsem dnes ráno kapitulovala a podepsala to, protože jsem se nechala zlákat jejich atraktivním časopisem Gusto, který je pro členy zdarma. Známky zatím nesbírám, ale slevové kupóny si ze zadní obálky asi vystříhám.
Obtěžkaná taškami jsem radostně doskákala domů, abych Ondřejovi oznámila, že jsme rodina, protože paní za pokladnou mi dala rodinnou registraci, což mě jistým způsobem potěšilo, pokud to ovšem nebylo proto, že vypadám strhaná jako matka čtyřčat. Moje nadšení z rodinného stavu nesdílel, ale asi se bál, že by mohl přijít o snídani, a tak to přešel bez poznámek.
Videorecept na americké pancakes v podání jakési italky jsem našla na youtube a za půl hodiny už jsem je servírovala. Patriot, s nímž žiju, doplnil tabuli o zavařeniny, protože nehledě na to odkud jsou, pořád jsou to palačinky a ty se jedí s marmeládou.
V jukeboxu jsme si vybrali cédéčko Eddie Veddera, jehož hlas patří k nedělnímu dopoledni přesně tak jako marmeláda k palačinkám.
HAPPY GO LUCKY 