Kdesi jsem si kdysi přečetla o včelím pylu, který se používá jako přírodní energizant (nejsem si jistá, že se to slovo v češtině používá, ale dává smysl, ne?). V rámci únavového syndromu jsem otevřená všem cestám, jak se nakopnout, s výjimkou drogovým kartelem zneužitých amfetaminů. Výzkumy se ve výsledcích rozcházejí a není jednoznačně prokázané, že pyl (anglicky bee pollen) opravdu dodává energii. Studie, které jeho účinky prokazují tvrdí, že zvyšuje odolnost těla při zátěži, pomáhá rychleji regenerovat a konejší tep srdce. Stejně tak sporný je jeho vliv na redukci váhy. Buď zahání hlad nebo ne. Vyzkoušejte to sami na sobě.
Koupila jsem ho teprve před pár dny, takže jsem v testovací fázi. Přidává se jako sladidlo do nápojů, do müsli nebo třeba do jogurtu. Je to silný alergen a může vyvolat silnou a nepříjemnou reakci – svědění nebo otok jazyka, ale taky nemusí.
Včelí pyl se stírá z těl včel, které ho na sebe nabalují, když poletují mezi květinami. Je to směs pylů mnoha druhů květin a včelích slin (nevěděla jsem, že včely slintají). Pro tělo je v surové podobě nestravitelný, a tak prochází šetrným procesem stěpení, při němž jsou zachovány jeho kvality. Obsahuje vitamíny, bílkoviny, minerální látky a spoustu dalších přírodních zdrojů dobra.
Možná to je zázračný zdroj zdraví, možná ne.
