Víceméně retro výlet | Igen část 1.

Cestovní horečka, Radost, Život

Po roce jsem si zase přišla jako batůžkářka, když jsem ve čtvrtek v 11 večer nastoupila na Florenci do autobusu Orangeways směr Budapešť. Oproti webové prezentaci připomínal úrovní komfortu a technické způsobilosti asijskou dodávku včetně obchodní strategie “čím víc tím líp”, a tak na každou sedačku připadalo průměrně jeden a půl zadku. Jen do Brna jsme jeli skoro 4 hodiny.  V Budapešti nás z té pojízdné prádelny vysypali s překvapivě malým zpožděním a plnou náručí nových přátel. foryntyForinty jsem si do foroty směnila už v Praze, a tak jsem mohla rovnou koupit lístek, naskočit do metra a ocitnout se v soupravě, jaká u nás jezdila mezi Mládežnickou a Kosmonautů. V autobuse jsem mohla prsty nechat v kovové mechanické cvakačce, kterou si dobře pamatuju z dob, kdy jsem ještě nenosila podprsenku (pro jistotu upřesním – nenosila, protože jsem byla dítě). Buď v Čechách do MHD investujeme moc nebo Maďaři málo. Před 7. ráno jsem vyzvedla kamarádku na druhém konci města a nejvíc ze všeho se mi chtělo spát. Noční cesty šetří čas asi jen v případě, že máte v rodině lékárníka nebo narkomana, který vás vybaví práškem na spaní. Případně jsem už stará  a prd vydržím, nicméně východ slunce na Budou bych jinak neviděla. budapest

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s