Hmm, tak co teda?

Nedávno jsem pro yogapoint.cz napsala příspěvěk, kde jsem lehce sepsula jednu velkou komerční akci v aréně ve Vysočanech. Reagovala jsem na podrážení cen lekcí a přetahování klientů z malých studií. Dnes jsem si doběhla pro odvetu, když jsem si podél vody doklusala k Reebok stanu před restaurací Port62. Bylo krásné letní ráno a vzdušná shalla na břehu Vltavy působila jako chrám. Nedalo mi to a jako zvědavá sousedka Bláhová jsem jí okoukla ze všech stran. Probíhala tam lekce jógy a já si skoro zula kecky a přidala se, jak se mi to líbilo. Cestou zpátky k domovu se mi hlavou honily názory jako splašení koně. Vědomá si svého předchozícho stanoviska, že akce velkých firem, které jsou zdarma, škodí malým studiím (potažmo i mně), jsem se jevila jako názorově nekonzistentní. Doma jsem si našla podrobnosti o téhle letní kampani, programu a cenách, které nejsou, protože to je zdarma. Nebýt instruktorka jógy, která se vedením lekcí částečně živí, byla bych jen nadšená a neřešila to. Jsa tím, čím jsem, dostala jsem se do vnitřního konfliktu a mrskám se jako ryba v podběráku. To, co jsem na břehu viděla, bylo super. U toho chci, aby to začínalo a končilo. Jóga je mimojiné učením se nesoudit. Neprojektovat do věcí a dění své emoce a postoje, prostě přijímat, co přichází a nevytvářet si závěry. Zkušenost mě učí, že názory se mění a závěry se dají otevřít a naplnit novým obsahem. Sice se mi jako podnikatelce v oboru nelíbí, že jsou ty lekce zdarma, ale líbí se mi, že vůbec jsou a to je na škále “co je lepší?” mnohem důležitější.