…i když teploměr ukazuje 31 stupňů a vzduch se třepe horkem.
Jasně, že bych radši jela na víkend mimo město a tam celý den dýchala čerstvý vzduch, až bych byla tak udýchaná, že bych padla na pec a spala až do rána, kdy by mě probudil kohout a vůně Jihlavanky. Kecám, úplně nejradši bych jela k moři. Na celé léto. Oprava, na celý život.
Bohužel, můj kluk si přivezl z tramtárie chřipku, a tak jsme s ní zůstali na víkend doma, on ještě intimněji v posteli. V mém těle přetrval zdravý duch, co se v duchnách nudil, a tak jsem jela hledat rozptýlení do městských lesů, polí, vod a strání. A že jich tu je! Moje srdce bije pro Prahu. A občas taky pro Kofolu, na kterou jsem si myslela celý víkend, ačkoli mi nijak výrazně nechutná.
Před pár měsíci jsem, já šťastlivec, nafasovala služební kolo Festka. Po prvotní hysterii z tenoučkých kol jsem mu propadla, ačkoli má jen jeden převod a nemůžu ho nikde nechat ani chvíli bez dozoru, poněvač je dražší než moje auto a motorka dohromady. Je lehké jako prázdná kabelka, ladné jako já si přeju být, velice atraktivní, tiché a vozí mě, kam si dupnu. Šunky si válím v sedle Brooks, které jsem si vybrala podle líbivého promo videa a dobře jsem udělala.
Projela jsem Kunratický les a připadala si jako bych objevila Ameriku. Vyzvedla jsem kamarádku a bloudily jsme Hostivařským lesoparkem, až jsme našly super parádní dřevěné molo u jezera, kde jsme se namazaly… krémem s beta karotenem a skákaly šipku s rozběhem. Pozdě odpoledne jsem se přes pole vrátila zpátky do civilizace, kde můj kluk už pobil viry. K večeru jsme spolu vyrazili do Stromovky, která je plná fantazie, když si ji dopřejete. Japonské zahrady, hluboké lesy, lázeňské kolonády… K tomu na nebi ten největší úplněk posledních let, okurková limonáda ve Šlechtovce a luční kvítí všech barev duhy.
HAPPY GO LUCKY 