Zpátky na stromy

Běžím si ráno podél řeky a vidím lidi na stromech. Na louce kemp, všude lana, divné stroje na dřevo a o kus dál stánky s pivem, obchody s outdoorovým vybavením a parádní stříbrná retro dodávka od Citroenu, kde se prodávali hamburgery. Parta lidí v helmách měla na tričkách nápis Mistrovství ČR ve stromolezení. Zastavila jsem a prošla si to křížem krážem, když už mi to postavili do cesty. Disciplíny jako jištěný šplh a záchrana zraněného byly proložené dřevorubeckou šou, aktivitami pro děti a stromo-jízdou na kolech. Netušila jsem, že něco takového existuje a už vůbec, že to má čtrnáctiletou tradici. Svět je plný překvapení a  koruny stromů jsou plné hezkých kluků.

Nespornou výhodou běhání je vidění světa kolem sebe.

Kromě party dřevorubců, arboristů a “opičích můžů, žen a dětí” jsem cestou zpátky míjela pána v motorkářském krunýři, který po malém fotbalovém hřišti běhal od branky k brance. Vyskočil, přitáhl se, seskočil a běžel dál, pořád dokola. Kdybych běžela převlečená za banán, asi by to nikomu nebylo divné.