Zpátky na place

Před lety jsem odešla z filmového průmyslu s tím, že už na to nemám. Sílu, trpělivost ani náladu. Po dekádě, kdy jsem štrádovala z natáčení do natáčení s produkčním kufříkem a z podržtašky se stala tou, jejíž tašku někdo ochotně podrží, jsem už neměla, kam dál jít. Nechtěla jsem větší zodpovědnost, byt, ani auto, natož vyšší pozici a nebo víc pracovních večeří.

image-5

Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala. Produkční práci jsem milovala a doteď se jí v podstatně menší míře občas věnuju. Naučila jsem se fungovat samostatně, efektivně, rozhodně a obratně. Poznala jsem místa, kam bych se jinak nepodívala, vydělala si peníze, kterými jsem si koupila svobodu a našla lidi, s nimiž teď točím projekty pro zábavu bez agenturního dozoru a tichého předstírání, že má klient vždycky pravdu.

Nenapadlo by mě, že se někdy vrátím na plac bez vysílačky. A tak se stalo, protože život nás rád staví před věci, které si neumíme představit. Dostala jsem práci jako “yoga coach” na natáčení reklamy na vakcíny pro americké důchodce. Součástí bylo postavit se před kameru a vést lekci s komparzem. Středeční dopoledne jsem strávila ztrémovaná jako školačka před zkouškou. Bála jsem se, že se budu stydět před lidmi, co mě znali jako produkční. Bála jsem se, že mi selže hlas, nohy i ruce a budu trapná, trapná, trapná a tlustá.

image-9

Trému se mi podařilo schodit už v maskérně, kde mi holky zamaskovaly beďar, co mi vyskočil na bradě pět minut před nástupem. Zbytek už byla jen samá pozitiva a jedna jistota. Jistota, že jsem udělala dobře, když jsem produkční kufřík prodala na aukru. Šest hodin na place mi stačilo, abych si připomněla všechno, co reklamní natáčení zahrnuje a jak je to náročné. Jako “yoga coach” se ráda kdykoli vrátím, ale produkční, OMG, na to už jsem stará, pohodlná a příliš šťastná v obyčejném světě.

image-6

 

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.