Neočekávat a být blažená

Na koncert Pharrella Williamse jsem šla náhodou, bez přípravy, bez očekávání, ale byla jsem Happy, že jdu. To byla taky jediná pecka, co jsem myslela, že znám, ale ukázalo se, že jsem skoro fanynka a někdy jsem už slyšela každou druhou. Měly jsme místa na sezení. Od začátku mi přišlo nepochopitelné, proč jde někdo na koncert populární hudby sedět?!?

photo 1

 

Bylo vyprodáno, na parket všichni nevešli a někdo sedět musel.

Naštěstí jsme stejně stály a ještě jsme si na sedačku mohly komfortně položit kabelky a bundy. Proto je asi sezení dražší. Nicméně, byli tam unavení fanoušci, kteří se vlnili sedíc a jedli pizzu. Holky měly často štekle, tak by to asi ani neustály.

Je už běžná praxe, že lidé na kapelu svítí displejem a ne zapalovačem. Nejen při ploužácích a sentimentálních baladách, ale od začátku do konce. Chápu to. Taky jsem fotila, protože jsem chtěla mít obrázky sem na blog, takže nesoudim, jen konstatuju, že jsem divní lidé, když koukáme na svět živo přes obrazovky….

Koncert jsme si užily včetně korzování po chodbě arény před začátkem a potkávání lidí. Na oslavu narozenin by mi asi nepřišlo tolik známých.

Nemám hudební sluch, neposoudím, jestli zpíval falešně.

Neviděla jsem Justina, nemám srovnání ohromujícnosti show, ale je fakt, že mě PW scénou nijak nevytrhnul, ale projekce se mi líbily, stejně jako jeho vystupování a kontakt s publikem.

Má sluníčkové řeči o dobru, pokoře a radosti a na ty já slyším. Nic jsem nečekala a byla jsem blažená, navíc energie bavícího se davu je droga, kterou (si) ráda užívám.

photo 2

Happy a Get Lucky je skoro jako Happy Go Lucky…

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.