Jedna z vět, které mají sílu rozhýbat můj mikrosvět. Připomněla mi ji kamarádka, která mi kromě téhle inspirativní fráze Nory Robertsové dala kontakt na další neméně inspirativní ženu. Obecně nemám problém se ptát, ale jsou situace, kdy se bojím dostat odpověď, a tak se tomu vyhýbám a vytvářím si domněnky a z prdu dělám kuličky.
Tenhle týden jsem se ptala a nastartovala tak kolotoč nečekaných situací, z nichž vzešlo plno nových zážitků a informací. A taky kratší vlasy. Ta inspirativní žena mě totiž ostříhala. Zavolala jsem jí, zeptala se, jestli můžu přijít a ona souhlasila. Řekla mi, ať si na sebe vezmu něco “cool”, co mě vystihuje, aby věděla, co s nůžkama. Měla jsem trému, protože je to stylistka a módní redaktorka, co o stylu přednáší, stylem žije a stříhat se učí proto, že životních zkušeností a dovedností není nikdy dost. Je to výrazná osobnost a nebojí se být taková, jaká je.
Tréma ze mě spadla při první křišťálové skleničce vody s mátou u ní doma a nakonec jsem se otrkala tak, že jsem jí požádala, aby smazala jednu z fotek, na které jsem se sama sobě nelíbila. Řekla mi, že ji ta prosba překvapuje, protože mám spoustu fotek, na kterých vypadám ještě hůř, ale že to udělá, protože jsem si o to řekla. Boží! Přímé a upřímné.
Tady je. A tady jsem já jejíma rukama a očima.
Těším se, až ke mně přijde na jógu a už zase mám trému.
HAPPY GO LUCKY 