Hlavně netlačit na síto

Do sítotisku jsme přišly vybavené třemi zákusky a jednou lahví bílého vína –  připravené na dlouhý večírek.

Nápisy v křivkách jsme rozstříhaly a slepily tak, aby lícovaly.

Výstřižky jsme pak vyměřovaly před osvícením. Vzhledem k tomu, že jsou psané rukou a nedrží rovnou linku nám to dalo dost zabrat.

Když jsme vyndaly osvícené síto, nebylo na něm nic. Po chvilce paniky nám šéf prozradil, že se musí vymýt. Tak jsme ho wapkovaly, dokud se nápisy neobjevily.

Pak jsme retušovaly pomocné lepenky a zakrývaly malé dírky, které jsou vidět jen pod určitým úhlem.

Před tiskem jsme ředidlem očistily nanášecí táhla a vyznačily si, kam se budou pokládat pásky. Nálada byla značně povznesená, ačkoli jsme větrali.

První tisk. Vybrala jsem oranžovou barvu, protože ji mám dlouhodobě ráda. Je symbolem optimismu, mládí a radosti ze života. Pomáhá proti depresím, nechuti a pesimismu. Vzbuzuje v lidech zvědavost a touhu po dobrodružství.

Tlačit se musí přiměřeně a pod stejným úhlem. Po dvou přejetích jsme tisk 12 sekund sušily a při počítání 1 mississippi, 2 mississippi.. jsme si vzpomněly na jeden z dílů Friends, kdy jde Ross do solárka a ve spojení s výpary z ředidla to byla úplná hysterie.

Před finálním zapečením jsme nechaly pásky trochu odpočinout a šly se podívat na ochoz, z něhož byl krásný přehled o tom, co se dělo na vernisáži Michala Škapy Graffoman v galerii Chemistry.

V létě jsme s Rosťou v jeho studiu vyrobili první sérii pásků pro účely Klubovny. Jsou bílé a prošly zatěžkávácí zkouškou praní, protože aby bílá bílá byla, musí se někdy vyprat. Tisk drží.