Mlha přede mnou, mlha za mnou

Počasí na horách je nevyzpytatelné, to si pamatuju od vždycky a pořád to platí. Tenhle víkend jsme s holkama vyrazily do Krušných hor. V rámci končícího působení retrográdního Merkuru to ani jinam nešlo. Krušné časy bylo třeba zakončit na vyhrazených místech.

Plánovaly jsme vyrazit na tůru v 8, maximálně v 9 ráno. Rychlá snídaně se protáhla na brunch, pak jsme nemohly najít Tatranky a navíc nebylo kam spěchat, protože avízované teplé počasí se meteorologům vymklo z tabulek a venku byla zima a nevlídno. Ve 13.30 se za námi konečně zavřely dveře a my byly vydané na pospas Lesné, Pyšné a Svahové, což jsou místa v mlze, přesto na mapě zaznamenaná.

Nejdřív jsme věřily (naivně), že se to vybere, později jsme doufaly, že to vítr rozfouká (marně) a když už jsme byly v depresi, zaslechly jsme hudbu a o pár metrů dál narazily do hlávek zelí před trakařem. Pak už bylo veselo a našlapáno. Krušnohorské vepřové hody a šlapání zelí. Roubenka, kde se zastavil čas, paní, co paličkovala, pán, jenž smažil zelňáky a hrnčíři, kteří točili na kruhu misky. Nějaký, asi pražák, si při krouhání zelí uřízl bříška prstů, a tak tam byla i moderní tragédie. K tomu sudy piva a taky prej prejt, ale to nevím, ten odvždycky nejím.

Zvostaly jsme, co už taky v mlze a mrazu jiného? Zelí tam šlapaly pokérované nohy a o hudbu se staral asi pastor, protože pořád volal “Bože”.

Nahřály jsme se od pece, což byla chyba, ukázalo se, protože druhý úsek cesty jsme v podstatě musely běžet bahnem, abychom se zahřály a mohly se v lese vyčůrat. Pak jsme se ztratily, a tak jsme to běžely dvakrát. Vidět nebylo nic, ale i tak to bylo krásné. Na závěr jsme potkaly místního kominíka, osahaly ho a upatlané štěstím jsme se vrátily do tepla našeho domácího krbu. Káva i prostěradla byly sice vedle v mrazáku, ale jinak bylo všechno na svém místě a my místo jedné noci přespaly dvě a prošvihly sobotní koncert Ohm Square v Akropoli, což na tom celém výletě bylo jediné negativum. Jinak samá pozivitiva a dýňové dekorace.