Umět se pochválit

Radost, Život

Když jsem se před dvěma lety rozhodla vstát z pohodlného místa a jít za svým snem, netěšilo mě slyšet, jaký “mám koule”, jak jsem odvážná a obdivuhodná, protože rozhodnout se bylo zdaleka to nejsnazší. Říkala jsem těm, kteří uvedené lichotky pouštěli přes rty do éteru, ať mi to znova řeknou za rok, za dva, až to bude na místě a hlavně, pokud to vůbec bude proč říkat.

IMG_2244

Budou to dva roky a já jsem skoro připravená přijmout fakt, že mám odvahu a občas si zasloužím obdiv (koule pořád nemám). Nedokázala jsem nic víc, než to, že jsem často šťastná. Ne každou minutu ani každý den, ale obecně vzato, si několikrát za týden uvědomím, že jsem ráda na světě a že mi víc než často nechybí nic k tomu, abych s úsměvem usínala. Pořád je co zlepšovat, kam směřovat a o čem snít, ale to, co je tady a teď je ale to nejvíc podstatné.

IMG_2243

O víkendu jsem na Vyšehradě viděla slečnu, která se zasněně dívala do slunce nad řekou. Vyfotila jsem jí, aniž si mě všimla, a pak jsem za ní šla, aby mi dala email, že jí tu fotku pošlu, protože je krásná. Byla překvapená a zaskočená, ale měla radost, kterou jsem si od ní vzala na oplátku. 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s