Vánoce si prý nejvíc užijí děti. Hned po nich my dvě, zatím bezdětné, ženy. Čekání na děti i na vánoce si krátíme různými tradičními aktivitami užívajíc si to, že můžeme nerušeně popíjet svařák, zatím co se ostré předměty povalují bez dozoru, z repráků nehrají rýmované koledy a nikdo nepatlá těsto na stěnu.
Kromě výzdoby ve výlohách mi připadá, že má letos vánoční atmosféra ještě tichou noc a místo svařáku by se víc hodil gin tonic s ledem. Nicméně před prvním adventem tradičně motáme věnce, pak přijdou na řadu perníčky a cukroví.
K věci – k věncům.
Nemáte-li čas nebo morál nastoupit s kudličkou do lesa a nakrást si větve, můžete je koupit s velkoměstkou přirážkou třeba v Bauhausu (cca 350 korun). My jsme si spořínkovsky zajely do tržnice v Lipencích. Měli už zavřeno, až na dvě haly, kde ještě zametali podlahy. Byly sotva tři odpoledne, ale tam se ráno začíná v pět, takže tak. Paradoxně nám nemožnost volby urychlila a usnadnila nákup. S provinilým výrazem zoufalství jsme čaply větve (svazek za 215 korun), svíčky a mazaly si k Mirkovi (náš Vietnamec) pro víno na obligátní svařák. To jsem převařila, takže jsme pracovaly s placebo opilostí a možná proto letos nejsou tolik vidět drátky. Že bychom se lety praxe nějak výrazně zlepšovaly v motání se nedá říct a nejvíc práce, bez ohledu na hladinu alkoholu v krvi, nám vždycky stejně zabere udržet tvar kruhu.
Druhý nejnáročnější úkol je ozdobit věnec jinak než loni, předloni a před předloni. V rámci tradiční vánoční trikolóry červená, hnědá plus jedna “kovová” barva a obsahu krabice s nápisem vánoce, kam ukládáme ozdoby, co v lednu sundáme, se není čemu divit.
Příště jsou na řadě perníčky. Loni jsme si z těsta uplácaly dvoukilového krocana a jen tak tak ho nezačaly plnit nádivkou.
Pokud se rozhodnete udělat si věnec doma, budete potřebovat kromě větví:
korpus (jde to i bez něj)
drátek (ideálně zelený)
podložky pod svíčky s ostny na zapíchnutí
ozdoby (ořechy, skořici, badyán, mašle atd)
lepicí pistoli (jde to i bez ní)
kámošku (bez ní to nejde)
HAPPY GO LUCKY 