Co je vlastně můj šálek kávy, čaje, vody…

Není neobvyklé vyjádřit nelibost nebo neznalost slovy: “to není můj šálek kávy případně čaje”. Dnes mi na stole přistály šálky tři. Po lekci zbyla teplá voda s citrónem, černý čaj ze Srí Lanky a k tomu jsem si udělala dopolední kávu. Koukala jsem na ty tři šálky, které mám v různých situacích stejně ráda a vzpomněla si na to výše ustálené spojení. Všechny jsou moje šálky, ale teď a tady je to vždycky jen jeden. No zkuste pít ze dvou hrnků najednou, nebo si loknout citrónové vody a zapít to kávou…

Většinu času nepřemýšlíme o svém životě jako o omezeném časovém úseku, a tak si něco necháme na jindy, na příště nebo na později. Žijeme teď a tady, rozhodujeme se podle aktuální chuti nebo nálady a všechno je v pořádku.

Jsou chvíle, kdy na nás buď dopadne existenciální krize, nebo před nás situace postaví víc možností najednou, a my pak chceme všechno a hned a možnost volby je to vůbec nejhorší, co se nám mohlo stát. Bojíme se, že by to třeba už nikdy nebylo a tam smícháme všechno dohromady a výsledkem je tíha, nevolnost a možná výčitky.

Je to taková lehká alegorie, ale celkem funguje. Střídmost je lepší než hamižnost. Nenasytnost paralyzuje. Vybrat si je sice těžké, ale každé rozhodnutí je správné, už proto, že je naše a vyčítat si ho, je mlácení prázdné slámy.

Je snadné vymezit se tím, co nechci, co nemám ráda, neumím – co není můj šálek. Mnohem horší je stanovit, co chci, co umím – co je můj šálek, protože úhel pohledu se v čase mění a názory se vyvíjí v závislosti na zkušenosti a okolnostech.

Co je Váš šálek, čím je naplněný a je to tak každý den?