Pravidla Klubovny

ČTYŘI ADVENTNÍ PRAVIDLA KLUBOVNY

podívat se na věci občas z jiné perspektivy
udržovat rovnováhu
usmívat se
sdílet (klidně přes fcb)

Lekce vedu česky i anglicky a někdy dvojjazyčně (což je hukot) a tak pak smíšeně mluvím – a nejen já, i lidi, se kterými se stýkám.

Ukazuju lidem, co dělám, protože i mně to jednou někdo ukázal a já se chytla. Něco ve smyslu: “Koukej, co jsme zjistila, že se dá dělat, když to opakuješ pravidelně.” Je to podobné digihře. Když něco dokola opakujete (mačkáte replay), zlepšujete se. Máte lepší čas i skóre a posunujete se do dalšího levlu, kde je to náročnější a vám se daří a zjišťujete, že užijete více dovedností a už je to počítačová hra a vy se mimoděk učíte.

Stejně tak jóga. Zajdete na lekci, chodíte častěji a těšíte se víc. Začínáte cvičit doma, nebo se najednou nachytáte, jak stojíte v asáně a je vám skvěle po těle. Pak začnete vnímat hudbu a zjistíte, že jsou kirtany, létací jóga, meditace a spirulina a chia kaše. Dovolené si vybíráte podle dostupnosti lekcí jógy. Na Book depository máte účet s wish listem (kolonka přeju si mít), protože jste ještě nedočetli ty poslední must haves (tyhle musím mít). Na stolku katalog vonných olejů a v koupelně neti pot (konévka na čištění nosu). Vybarvujete mandaly a čtete knihy s čím dál hůř vyslovitelnými názvy (Bhagavad Gita). Váš kluk se začíná strachovat, aby to nemělo trvalé následky. Že prý někdo z kamarádů má kamaráda, jehož manželka dělala tu jógu, až jí jeblo. “Že ti nejebne, Táňo,” prosí mě otázkou kluk.

Praktikovat jógu je cesta. Jdu po ní zatím krátce, učím se vnímat a být vědomá. Lekce jsou způsob, jak to, co prožívám, sdílet, přitom se stydět a mít trému. Někdy víc, někdy míň. Jistota se odvíjí od míry mé vlastní praxe. Tenhle týden jsou lekce předvánoční freestyle. Podle počtu lidí buď cvičíme ve dvou nebo se houpeme v síti.