Holka od filmu

Dřív jsem byla produkční a milovala tu práci. Sedí to k mé povaze – organizovat lidem život. Naučila jsem se neříkat ne a dělat zázraky na počkání. Odnaučila jsem se rozlišovat mezi dnem a nocí, pracovním týdnem a víkendem. Stala jsem se robotem, který podle sebe soudí tebe, a tak jsem neměla slitování, trpělivost ani emoce, protože na moje místo čekalo dalších 50 mladších, nakoplejších a nemilosrdnějších zájemců o práci u filmu. Byla jsem skvělá produkční a špatný člověk. Přestala jsem mít ráda sebe i lidi kolem. Každá další otázka a prosba mě dováděly k šílenství. Diagnóza – syndrom vyhoření. Rozhodla jsem se to změnit. Zvolnit a slevit v nárocích na sebe i okolí. Přestat čas počítat na peníze a peníze na hmotné věci.

image-9

Na plac reklamního natáčení jsem se vrátila po letech jako “yoga coach”. Srdce mi bušilo, měla jsem trému a styděla jsem se. Jak mi lidé ze štábu, které znám, budou věřit, že vím, co dělám? Ukázalo se, že to nikdo neřeší. Věci prostě jsou a je potřeba je tak brát. Strach je iracionální, tréma opadne a stud je nakonec celkem roztomilý. Byl to skvělý zážitek. Staří známí, povědomé prostředí a nová role – v komparzu.

Tady je výsledek. Nebát se nových zkušeností a nevyhýbat se jim je lepší, než se zaseknout ve starých kolejích, co skřípou, až to bolí do uší. Nebo se pletu?

 

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.