Vyběhnout s jarem

První jarní den nás slunce vytáhlo z postele rovnou do lesa, kam jsme indiánsky došli, protože nazývat to během by, aspoň v mém případě, bylo troufalé, zoufalé a trapné. Fyzická kondice je mrcha děsně nestálá. Vyžaduje neustálou pozornost a energii. Chvíli ji necháte bez dozoru a je pryč. Jde získat zpátky, ale nedá to zadarmo. Vždycky na jaře mi dá čoud, že brečím, slibuju a přísahám, že jí už nikdy nevyměním za lenoru, se kterou se žije tak snadno hlavně přes zimu.

Ukousli jsme si 5 kilometrů v želvím tempu a přežili jsme. Při protahování u rybníka jsem z tváře setřásla smrtelnou křeč a snídaně mi už dlouho tak nechutnala. Nenávidím běhání, ale miluju snídat po běhání, a protože láska vítězí nad lží a nenávistí, budu i letos běhat a doufat, že do konce sezóny dohoním radost, mír a lásku. Vltava run letos znovu nedám, ale chtěla bych konečně doběhnout z Braníka na Zbraslav a zpátky. Ondra má mnohem větší a delší ambice. Příští měsíc ho čeká první ze série Horské výzvy v kategorii blázen (oficiálně nazvané LONG).

Po dvou letech jsem dnes byla na kosmetice zcela zaskočená pokrokem průmyslu péče o pleť, když na mě paní foukala kyslík a přejížděla mi tváře ultrazvukem. Taky mi nabarvila obočí a já se teď sama sebe leknu, když se zahlédnu v zrcadle.

Po pozdním obědě jsem si zachumlaná do deky četla, jak se Vaří podle Herbáře 2, který jsem dostala loni k vánocům. Na úvod tam je rozhovor s Hankou Zemanovou, což byla před lety, v době vydání Bioabecedáře, moje bohyně a pořád je, neb v rozhovoru zmiňuje moje oblíbené motto: “Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které nemohu změnit. Dej mi odvahu měnit to, co změnit mohu. A dej mi moudrost, abych jedno od druhého uměl odlišit.”

Vítej nám, jaro. Jako doma.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.