Svoboda je pěkně náročná

image

Při umývání oken ve studiu mě napadalo hodně věcí. Jako první kariérní provinění, že místo, abych ťukala do klávesnice, máchám ve středu dopoledne gumovýma rukavicema v kyblíku s mýdlovou vodou. Na uklízečku zatím nemám a ve studiu, kam lidi chodí čistit mysl a rozmazlovat tělo, nemůžou být špinavá okna. Můj pocit, moje studio, moje práce. Když jsem vyřešila vnitřní boj o to, jestli bych radši neměla generovat zisk, přesunula jsem se do dalšího levelu. Bude pršet? Jasně, vždyť jsem umyla okna. Vždycky to tak je. Poznámka: V noci opravdu sprchlo. Pak přišla na řadu jogová teorie. Začala jsem si vyjmenovávat jámy a nijámy a hledat v paměti sanskrtské názvy. Dělávám to pravidelně, protože mytí oken je očista a očista mi evokuje sauču a pak už se to veze, jsem jako Rainman. Dál jsem kontemplovala, jak se odvíjí můj praktický život na pozadí teoreticky zvládnutých pojmů. Propadám – do hluboké jámy. Mezi okenní rámy jsem skřípla mouchu, nechtěně. Kde se vzala netušim. V doslovném překladu: where she married herself, there she married herself. Ke svačině jsem snědla půl krabičky karamelového másla a nalhala si, že je zdravé, protože je vhodné pro vegany. V žilách mi bezostyšně teče jaro proudem. Ahimsa, asteya i brahmačarya v tahu. Jen satya je saturovaná, nekecám.
Abych vylepšila energii okamžiku, začala jsem si vyjmenovávat čakry a přiřazovat jim barvy a pocity. Sauča a svadhyaya jednou ranou.
Skrze čistá skla jsem zhodnotila, že je čas vymést z balkónu jehličí a vysadit tam jaro. Nakoupila jsem macešky, sedmikrásky a narcisy a vysela rovnou i velikonoční osení, pažitku a rukolu.

Navzdory tomu, že vyjmenuju všechny jámy i nijámy, že udělám stoj na předloktí a na vizitce mám pod jménem připsáno lekce jógy, jsem pořád otrokem předsudků své mysli a jogínka na baterky.

Nemám standardní pracovní dobu, tak co je komu do toho, jestli ve středu v 10 myju okna? Teda kromě mě samotný. A co je mně do toho, co si kdo myslí?

Někdy je pro mě strašně těžké být svým pánem a pracovat bez šéfa, uzávěrek a kancelářského stolu s píchačkama na stěně.

Author: Tatiana Vomackova

Everything you can imagine is real.

%d bloggers like this: