Život na periferii

Je to už víc než 52 týdnů, co jsem vyfotila tyhle fotky a uložila je do složky “to do”. Pořád se něco dělo a fotky se v seznamu dostaly tak nízko, že ani nebyly vidět.

Teď jsem si říkala, jestli je smazat a nechat to být, nebo sepsat pár slov o Braníku. Čtvrť, kde mám studio, můj “nejbrhůd”, kde jsem vyrostla a kam jsem se zase vrátila. Zelená část Prahy 4 tak blízko vody, že když je povodňový poplach, běžíme na kopec na Dobešku.

Dřív byl Braník plný důchodců a cikánských rodin, které žili ve staré části u náměstí. Časem se věkový průměr výrazně snižuje, a ačkoli dům pečovatelské služby nelze vzhledem k jeho výšce přehlédnout, velí tu branické matky. Penny market zkvalitnil sortiment zboží a na rohy ulic přibyly minimarkety vedené vietnamskými rodinami, které nahradily ty cikánské. Hospody, co zvenku pořád vypadají jako čtyřky jsou uvnitř překvapivě čisté a navíc tu máme dvě fajnové restaurace – italskou a českou. Občanskou vybavenost doplňuje kavárna trefně nazvaná Periferie. Dobrá káva, z mozaiky poskládaný bar a kulturní i umělecké vyžití.

Braník byl, je a bude boží místo na život v Praze. O víkendu, kdy utichne hlavní ulice, je to tu jako na venkově. Ve Žlutých lázních teď mají pravidelné farmářské trhy a ve Vltavě se běžně plave. Cyklostezka podél řeky vede až do Vraného a na druhou stranu kolem plaveckého stadiónu v Podolí až na Náplavku a dál do města.

Na závěr třešnička na dortu. V Braníku je jogové studio. Malé, milé a vstřícné. Jmenuje se Happy Go Lucky a lekce vedu já.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.