Bio bez boje

Domácí chleba peču už skoro dva roky. Každý pecen se nepovede a každý Vás něco nového naučí. Když si vzpomenu, jak jsem nervózně tančila kolem kvásku a pak vzývala kynoucí bochník… Praxe, praxe a zase praxe. Čas přípravy se krátí, ingredience už odměřuju od oka a přešla jsem na celožitný chleba, který se mi dlouho nedařilo vychytat tak, aby nebyl příliš vlhký nebo nedopečený. Recept je tady a experimentování je na Vás.

I městská holka může jíst bio, aniž by to bio bylo boj.

K domácímu chlebu čerstvá vajíčka a pod ně na pánvičku ghí. Navíc okurku ze záhonku, nebo rajče z truhlíku.

Kdykoli jedu mimo město, nakupuju vajíčka od lidí, kteří chovají slepice. Na balkóně mám jedlou zeleň a učim se pěstovat zeleninu. Rajčata jsem zasadila pozdě, a tak mi teď zelená sklizeň pomalu dozráva pod jablky. Prodejny zdravé výživy jsou i v menších městech běžné, jen zavírají dřív než vietnamský minimarket, takže to chce trochu plánovat čas. Ceny jsou tam vyšší, ale kvalita nákupního košíku tak ustoupí kvantitě, ke které Vás supermarket snadno zláká strategickým umístěním nepotřebných věcí na úrovni očí nebo při čekání u pokladen.

Ghí je přepuštěné máslo. Můžete si ho vyrobit doma, nebo si ho koupit. Cena domácího bude vždycky nižší, ale je to pracné a chvíli to zabere. Ghí chutná skvěle, neobsahuje lepek ani laktózu a má široké spektrum užití při vaření, pečení a smažení. Podle ayurvédy je to elixír života.