Změna v ženu

V předvečer mých 38. narozenin mě vlastní bratr něžně, leč důrazně upozornil, že je čas začít používat ženské zbraně. Co tím myslel? Mimo jiné, oblékat se konečně úměrně svému věku a postavě (dlouhé nohy, velká prsa, štíhlá – jen místo vosího pasu okrasný tukový prstenec), odhalovat kotníky, protože to prý mají muži rádi. Klidně nosit na noc vytahané pyžamo, pokud v něm budu sexy. Hmm.

Hned jsem volala kamarádce, kterou považuju za bohyni, ať mi dá pár tipů, jak být žena. Řekla mi, že to nejde nahrát, že to musí vycházet zevnitř, ale ať jsem v klidu a hlavně nic neřešim. Oba se shodli, že mám nechat věci plynout, neprodukovat, nepřemýšlet a nic nechtít. Snažím se, respektive smažím se.

O pár měsíců později

Mám nového Maca (bohužel ne počítač, ale tónovací krém) a líčením teď strávím už celých pět minut denně. Dalších 30 rafinovaně zamotávám vlasy do účesu, který vydrží celý den včetně četného stoje na hlavě.

Vzala jsem tátu k Tiffanimu, měl takovou radost, že nejdeme do outdoorové speciálky, že mi málem koupil prsten s briliantem. Ukecala jsem ho jen na stříbrný náhrdelník. Díky tati.

Koupila jsem si silonky tělové barvy, kteréžto jsem dosud považovala za absolutní “nikdy věc” a navíc 6 párů silonových podkolenek. Nosím je skoro denně, s kratšíma kalhotama to vypadá nahatě sexy, kotníky jsou vidět a zima mi není. Bohužel už chápu, proč se prodávají po 6 párech. Trvanlivost je pouhý den, v lepším případě 2 po jemném vyprání v ruce.

V 8 z 10 situací si jako dáma nechám otevřít dveře, ačkoli se stále sápu po klice, a ty dvoje zbývající se otevírají automaticky.

Přestala jsem předstírat orgasmus. Obecně jsem přestala přestírat a upřímnost stavím na první místo. Někdy je to pohodlné asi jako o 2 čísla menší boty.

Mluvě o pohodlí, mám skvělé zimní boty. Dostala jsem je od společnosti, která podporuje moje jogové aktivity a stará se o mě jako o vlastní. V rámci přerodu v ženu jsem je chtěla doplnit barevně ladící dámskou kabelkou, ale zase mi z toho vyšel batoh. Promiň brácho.

IMG_0199

Jeden milník je smířit se se stavem věcí a chodem světa, který má možná společností daná pravidla, ale punk’s not dead! Druhá meta je přijetí, ať už s pochopením nebo dočasným uchopením.

Možná budu vždycky pacifistka ve stylových teplácích a ženské zbraně nechám ležet ladem, nebo budu bojovat za mír, lásku a porozumění. Bude-li to vyžadovat, abych po neoraném poli pobíhala v podpatcích, pak to ráda udělám, když v tom najdu smysl, nebo to aspoň někomu zlepší náladu.

Láska je sice všude kolem, ale jakákoli snaha ji spoutat, je marná lásky snaha.

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.