Věnuju se převážně zenovým aktivitám. Odráží se to evidentně i na mé vizáži, protože se mě jeden známý zeptal, jestli beru drogy? Vypadám prý tak vyklidněně, jako bych byla v rauši. Seděli jsme v tramvaji, jela jsem ze dvou ranních lekcí. Svedla jsem to na jógu. Drogu, na které jsem závislá. Fyzicky i psychicky. A distribuuju jí. Za peníze. Skandálně odhalená a ani to se mnou nehlo. Dál jsem se nechala se unášet po kolejích do svého bytu, který je vlastně tělocvična. Studio na jógu. Jogové doupě.
Cvičím Qi Gong, v překladu práce s energií. Velmi meditativní a pomalý pohyb. Představte si mě stojící pod rozkvetlou magnólií, jak ladně vynáším paži k nebi v gestu vlaštovky, která nabírá šikmý rozlet. Nebo si představte Číňana, jak pomaličku rozpíná dlaně před hrudí a předstírá, že mezi nimi protahuje energii zprava doleva. Nepředstírá, ale to mu nemusíte věřit, dokud to nezkusíte.
Plavu. Pravidelně se nořím do modré hladiny a dělám, že jsem delfín, nenápadně to dělám a tiše. Umím jen prsa. Půl roku se samovolně dobrovolně učím kraul a začíná to vypadat slibně. Do léta bych mohla přeplavat padesátku bez zakuckání. Pohyb ve vodě je pro mě přirozený a naplňuje mě klidem.
Tolik klidu nejde unést ani v láskyplné náruči. Musela jsem si najít ventil? Našla jsem ventil(ek). Cyklistika. Bohužel v mém podání taky zenová. Jedu jako po másle. Zejména proto, že mám skvělé kolo. Šlapu a kochám se. Zpívám si mantry a největší adrenalin prožívám, když zvednu obě ruce ze řidítek.
Nezenová aktivita nalezena. Nejsem si jistá správným názvem. V kalendáři to mám jako kruháč. Je to dřina. U toho bych zůstala. Funím. Vzdychám. Smlouvám. Občas mám pocit, že se pozvracím. To se mi stávalo u capoeiry a někdy u thajské masáže, když jsem vyfásla subtilní leč sadistickou asiatku. Začínáme v 7 ráno a rozhodně ne společným OM nebo jemným pozdravením těla. Beze slov se protáhneme. Já, gumová, hlavu u kolen, kluci se sotva ohnou v pase. Pak už tradičních desať angličanou (kouč je Slovák) ve třech sériích a zen je fuč. Srdce mi buší v uších, jiskří mi oči a někde se sepne něco, co mi dovolí přežít a užít si celou hodinu. Je to proto, že cvičím s klukama? Cítim se mezi nima maličká a zranitelná. Úplně nejvíc mě dojímá, když vidím, že ty nejmenší činky jsou pro mě. Pro mě totiž normálně všechno bývá minimálně L a XL.
Úplně bych zapomněla, jak nezenově někdy tančím doma na playlist “divoký & sprostý”. Nesporná výhoda bydlení v tělocvičně!
Každý má něco, co ho uklidňuje a nakopává. Někdo má drogy a někdo tak vypadá, když se sjíždí životem.
Get high on life…
HAPPY GO LUCKY 