V mojí kůži 

Probudíte se v 6, vykouknete tím napůl rozlepeným okem ven a pro to ještě zavřené shrnete situaci slovy: to je dneska hnusně. Vyhrabete se po všech čtyřech z postele, chytnete se kartáčku a čistíte ta slova z úst, ale venku pořád mraky a mráz. Po paměti odřídíte, zaparkujete tam, co vždycky a cestou do tělocvičny, kterou chodíte každý týden, přehlídnete zídku, ukopnete si koleno a zaklijete: do číči! Na záchodě absolutně nepřipravená zjistíte, že teta Irma přijela tenhle měsíc s předstihem a před zrcadlem v dámských šatnách chvíli nacvičujete, jak atraktivnímu trenérovi říct, že máte své dny. Celá rudá mu nejdřív odhalíte poškozené koleno a když už to nečeká, vybalíte menstruační zpravodajství. Zrudne taky, sklopí oči a s výrazem vyděšeného kluka děsně vážně přikývne, že jako rozumí, pak Vás starostlivě skoro nosí mezi jednotlivými stanovišti a nakonec Vám odpustí posilování břicha. Objala byste ho. Dopoledne se hodinu válíte v křeči na koberečku v koupelně přesvědčená, že po ibáči nesáhnete a když se blíží 10. a s ní odjezd na lekci, kterou máte vést minimálně s úsměvem, lupnete piluli. Po půl hodině se zmírní tlak v břišní dutině a vy byste tentokrát objala celou dopravní situaci, jíž se prodíráte na skůtru odevzdaná aprílovému počasí. Podle instrukcí z učitelského výcviku víte, že klienty svým nešťastným osudem neobtěžujete, a tak glosujete neutrální témata a upřímně drtíte úsměv. Cestou zpátky Vás těsně před domem zkropí kroupy a to už se nehraně smějete na celé kolo, protože v tom psím počasí musíte uznat, že žijete, i když zrovna máte náladu pod psa. Odpoledne přestanete bojovat s větrnými mlýny a odklidíte se do rohu a chvíli si tam lížete rány a objímáte už i sebe, navzdory tomu, že fyzické projevy vašeho těla jsou dnes jednoznačně nefér. Později pofackujete to nutné, hořlavé a výbušné a najdete si na večerní lekci song, který to řekne za vás. 

Zase je, jogíny, budete nutit tancovat, skákat a dupat, protože tu energii dneska sama nevygenerujete.