Naražená – zaražená – nadržená

Láska, Radost, Zdraví, Život

IMG_2342Kdybych vládla tuží, nakreslila bych to. Umím jen slova. Spojovat je za sebe jako se řadí vagóny za lokomotivu. Tohle se stane, když se holka, která miluje pohyb dostane do situace, kdy jediné možné pohyby jsou ty prstama po klávesnici.

Jsem jako upletená z pavučiny. Propouštím světlo, vzduch i hmotu. Vlaju ve větru a pružím bez nárazu. Pláču za úsměvem v klidné tváři.

Nechávám myšlenky proplouvat a utíkám do snů, které přicházejí s intenzitou příboje a vytrácí se jako pěna na písečné pláži.

Cítím, že vím víc, než dokážu v danou chvíli obsáhnout. Rozechvívá mě zvědavost a paralyzuje mě strach. Nehýbu se, ačkoli kráčím. Beru za kliku a neotvírám. Jako hladem nasycená šelma tiše vyčkávám bez energie lovit. Momentálně neschopná naplňovat, a přesto plná touhy vítězit. Vesmírná souhra roztáčí kolo štěstí za mými víčky a já otvírám oči do tmy. Bráním se uvolnit a vířit v ohňostroji barev. Vpíjím se do prostoru jako pohár, který přetéká. Konečky prstů vibrují v touze po lusknutí.

Najednou se kolem rozprostře ticho a ten klid se nedá vydržet. Cuká mi noha, protože by vykročila. Svědí mě zadek, co by se třel o sedlo kola. Ramena se vlní v touze po pár tempech v Podolí a hlava, ačkoli nebolí, smolí žádost o respektování odpočinkové zóny, protože ví, že tělo nemá sílu ani tleskat do rytmu mé oblíbené pecky.

Ležím na zádech a v duchu se ptám, co cítím? Cítím klid. Vnímám, jak dýchám. Ruce mám na břiše, zvedají se a klesají s jemným nádechem a výdechem. Hřejí. Cítím mír. Tichý a všeobjímající pocit, že jsem v bezpečí. Nad hlavou mám strop a pod sebou pohodlnou matraci. Vtékám se do ní, věřím zemi pod sebou, že je mi oporou. Na chvilku se vůbec na nic nesoustředím, jen jsem. Utichnutí. Tak plné a přesto prostorné.

Jako vlna mě zaplavuje další pocit. Cítím lásku. Nekonečnou barevnou hladinu, která je měkká jako deka. Mám teplo u srdce a kolem něj se tvoří kola, jako když do jezera spadne kamínek. Jemné energie mi vibrují tělem a ve spojení s klidem a mírem je to symfonie. Jak zvláštní klid. Vyživující, objímající, laskavý a láskyplný. Jako když po setmění v teplém letním dni nikde nejsou lampy, jen malý oheň svítí do krajiny. Okolo stromy a břeh, který v náručí drží vodu se všemi hvězdami, jež se v ní zrcadlí.

Snažím se to chytit, zhmotnit, zastavit a nechat si – na horší časy.

IMG_2040

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s