Za jeho očima byl celý široký vesmír

Ráno do sebe vrazili ve vstupních dveřích bazénu. Pokusil se jí dát pusu, uhla. Něco jí vyčetl, bránila se. Rozloučili se napůl huby a zamračení. Ve vodě se jí nedařilo dostat do tempa. Chtěla ho obejmout a říct, že to bude dobrý. Vyskočila z vody a šla v mokrých plavkách a otiskem brýlí kolem očí za ním. Nechtěl s ní mluvit. Stála tam jak zmoklá slepice. Pak sebrala zbytky důstojnosti, otočila se a skočila zpátky do vody. Úplně tomu, co cítila, neuplavala.

Odpoledne spadla z kola. Potupně a potupeně uprostřed města. Zvedli ji tři mladí kluci a vykali jí. Nebyla si jistá, jestli byla větší rána ten pád z kola, nebo ten pád do reality. Stárne. Je ta paní, co spadla z kola do kolejí. Odpajdala za roh do parku a sesunula se na lavičku. Vyhrabala z batohu zrcátko a dívala se v šoku na tu paní. Pak hmatem ohledala zranění a nenašla díry ani vyčnívající kosti. Zkouškou dechu si diagnostikovala žebrem propíchlou plíci a zavolala kamaráda doktora. Ujistil ji, že neumře a poslal ji do nemocnice. Šla pomalu, čekajíc na moment, kdy se fatálně složí na opuštěném chodníku a v noci ji sežerou krysy. Přežila.

Z nemocnice si naražená žebra, nalomené srdce a pár šrámů odvezla domů na kole. Co šlápnutí, to slza. Potřebovala se vybrečet. Byl to těžkej den.

Večer se po hodinách snahy dostala do sedolehu a nevěřila, že může tak moc bolet. Drogy si nevyzvedla. Lékarna už byla zavřená.

V noci jí napsal zprávu, že cítí, že není v pořádku. Nebyla.

Žebra se jí hojí, jen občas ještě zabolí. Zajímavá psychosomatická souhra. Je to levá strana. Ta u srdce, co v ten den pádu křuplo pod žebrama.

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.