Nikdy se nevzdávat?

Jóga, Láska, Radost, Vespa, Zdraví, Život

Podrobuju se experimentu žít jinak. Mimozemsky. Nemyslet a nechat věci, ať se dějí.

IMG_3836

Od prvního dne letošního roku jsem zmítaná furt něčím zbytečným a už jsem unavená. Imunita je uražená a posílá mi vzkazy formou nemocí. Vesmír se mě snaží zpomalit, tak na mě sype úrazy. Za půl roku jsem měla dvoje antibiotika a jedny naražený žebra. Ministerstvo mých osobních vztahů se rozhodlo pročistit archívy, a tak jsem mínus pár přátel, ale snad to přispívá životnímu prostředí. Mluvě o něm, v rámci ekoanarchie způsobené opakovaným zklamáním po praní, jsem si po několika letech koupila běžný prací prostředek, protože mi chybělo voňavé, ale hlavně čisté prádlo. Domácí prášek, který si míchám, ani eko produkty z Déemka nebo bio eshopu prostě dobře neperou. A nevoní ani po přidání esenciálních olejů. Ocet nevyčistí úplně celý dřez a krystal nezabraňuje pocení, které taky nevoní. Bioboj teď na čas vzdávám a poletím do Asie, kdy za sebou zanechám tak velkou uhlíkovou stopu, že i ten Persil obhájim snáz. Žít zodpovědně ke světu je dřina.

Řešení v rámci experimentu? Žít vědomě a pohodlně kombinací dostupných podmínek. Myslím, že  lidská záliba žít pohodlně je tu od vždycky. Proto se taky všechno zlepšuje, zefektivňuje a zjednodušuje. Nebydlíme v jeskyních, vozíme se vozy, komunikujeme vzduchem. Pokrok nejde zastavit a vymezovat se s následkem omezovat se, je proti svobodě.

Respekt a odpovědnost za své činy a slova by měla stačit, zbytek času může být život anarchie, protože nikdo nemá patent na to, jak je to správně. Vždycky si vzpomenu, jak byla rohu Revoluční pohledem od kyvadla na Letné reklama nějaké pojišťovny PRO ŽIVOT JKAÝ JE. Viseli tam ti, kdo to malovali, figuríny, co z dálky vypadaly přesvědčivě živě. Strašně mě bavilo na to koukat. Dokonce jsem byla trochu smutná, když to změnili. Prostě to vždycky to nevyjde, ačkoli záměr byl velkolepý.

Jsem neklidná, že mi ani nejde si sednout a meditovat. Zklidnim se jen pohybem, kdy se moje mysl vypne a soustředí se na tělo. Je to zvlášťně kreativní období, protože jak potřebuju být neustále v pohybu, generuju nápady a posunuju představy. Když se pro něco nadchnu, nevzdávám se. Jakmile mám v něčem srdce, je to jako motor, který nejde vypnout. Musela by vyhasnout svíčka nebo dojít baterka. To se sice stává, ale jde to párkrát dokopnout klikou. Nicméně to taky netrvá věčně. Když to nejde, tak to nepůjde ani nepojede. Poznat tuhle pravdu včas a změnit stroj nebo směr, je dovednost, kterou nedisponuju. Často tak tlačim svoje zdechlý zklamání domů pěšky a v závislosti, jak je těžký, trvá mi věky, než ho vytlačim ven a vytvořim prostor pro nový.

Experiment se sebou dál pokračuje tím, že dělám opak toho, jak bych se zachovala po zvážení situace. Reaguju na pocit. Naslouchám intutici, která někdy mluví hodně potichu a blbě artikuluje.

Ve stejnou chvíli si snažím ponechat věcem čas a nevšímat si jich, takže se ani nedivím, že jsem vyčerpaná, protože většinu času vůbec nevím, co dělám, ale dělám to intenzivně.

Podle motivačního videa z Facebooku spadám mezi nejšťastnější lidi planety, protože píšu a čtu, jsem zdravá, mám střechu nad hlavou, oblečení, nezažila jsem válku a netrpěla hlady.

Takže ten můj experiment je v podstatě o tomhle. Žít šťastně, když už mám takovou dispozici. Pan Werich to věděl a já si ta slova pamatuju stejně dobře jako reklamu na zdi domu.

Kdo víno má a nepije, 

kdo hrozny má a nejí je, 

kdo ženu má a nelíbá, 

kdo zábavě se vyhýbá, 

na toho vemte bič a hůl, 

to není člověk, to je vůl. 

Přestala jsem před lety chodit na kurz buddhismu. Učili jsme se o Buddhovi, jeho matce, jeho otci, jeho ženě i dítěti, o jeho cestě, jeho žácích a o mniších. Když jsem zjistila, že mladí studenti, děti, nesmí projevit radost výskáním a cákáním se, když přijdou v horkém dni k řece, přestala jsem chodit. Nechci žít v zenu. Jakkoli jsou moje výkyvy extrémní, nejsem ještě připravená se jich vzdát úplně. Miluju jednou za čas brečet jako želva a kdykoli se ráda budu v horkém dni cachtat a výskat.

Ráda bych pokořila Duškovu citaci ze 4 dohod “okamžitě se uklidni”, kterouž to považuje za náročný úkol i pro velmi pokročilého jogína. Mohla bych tak chvíli skákat i plakat a pak se okamžitě uklidnit a nenést si to s sebou. Takový kompromis si přeju umět navodit jógou.

Nevzdávat se je dobrá strategie, ale myslím, že taky není všespásná. Jsou situace, kdy vzdát se je dobré řešení. V kasínu, v souboji s rozzuřeným býkem, v uhánění milenců, v případě legitimní pořážky na Olympiádě nebo při přepadení loupežníky. Věrná svému přesvědčení nevzdávat se jsem si v poslední době došla pro skvělé i velmi negativní zážitky. V souboji vláčení se sexuálními potřebami versus vláčení se vodou na laně vítězí vodní živel, kde jsou pády na hubu vykoupeny uspokojením z vyjeté zatáčky. Milostné dopisy přeju si psát už jen na správné adresy a emailem posílat faktury, za které si pak koupím svobodu, konkrétně trampolínu, slacklinu, surfový prkno a dům u moře.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s