Miss Beznaděje

Život


Když jsem si před spaním smývala z tváře dnešní den, napadlo mě, jestli kromě Mysu Dobré naděje, leží někde v bažině i Mys Beznaděje?
Ráno jsem se probudila s nechvalně leč dobře známým pocitem “dočíči” v podbřišku. Teta Irma, jak menstruaci familiérně přezdívám, se za mnou vydala na dovolenou, neohlášená a nezvaná. Měla čekat doma. Proč já, proč teď, proč vůbec? K polednímu jsem si přestala hrát na bio hrdinku a slupla ibáč vyžebraný od správce areálu. Zabral do půl hodiny a já konečně vylezla ze skříně, kde jsem se snažila dělat, že nejsem. V plavkách jsem doskotačila k bazénu pro pár temp a svět byl zase růžový, ostatně jako ten prášek. Před obědem mě píchla vosa do podpaží a přes siestu mi celá paže natekla do velikosti sloní nohy. Později odpoledne jsem pod tlakem pokračujícího spiknutí vaječníků lupla další piluli a vyrazily jsme na zamluvené stand up paddle (SUP) boardy na tyrkysové jezero, které je vlastně přehrada jako třeba Slapy, ale mnohem hezčí. Navzdory jistě dobře míněným radám spirituálně laděných periodik nejsem typ, co s ohledem na své tělo auvejká na znak v klidu domova při meditativní hudbě. Radši se tohohle typu utrpení zbavuju zábavnou činností, kdy zapomenu, jak moc nefér je být jednou měsíčně holka. V rauši z bolest tišících látek jsme se postavily na plováky a s větrem v zádech si libovaly, jak je život na vodě náram – náramný a SUP jednoduchý. Za další zátokou jsem se zkusila otočit ve snaze zjistit, jak náramně se pádluje proti větru. Spadla jsem do té blankytné vody jak pytel brambor, ale to jsem se ještě smála. Když se mi konečně zadařilo otočku o 180 stupňů ustát, narazila jsem do poryvu větru a přes úpornou snahu odšťouchnout se pádlem vpřed, couvala jsem jako po másle vzad. Po několika dalších marných pokusech vrátit se na úroveň homo erektus, jsem si na prkno sedla jako do kánoje a drtila vlny zubama. SUP už mi vůbec nepřišel super. Po dvou hodinách jsem se na pokraji vyčerpání vrátila k molu půjčovny, odtrhla si pádlo od mozolů v dlaních a zavolala realitní makléřce, že na domluvenou schůzku přijedeme minimálně o 30 minut později, protože Nikola ještě bojovala s větrnými mlýny kdesi na jezeře. Makléřka, jíž pravděpodobně čas strávený na tvrdých drogách vyměnil zuby za hnědé pahýly, nám otevřela bránu do ráje, taktéž znatelně ohlodaného zubem času. Kůča na spadnutí, ale pozemek o 20.000 čtverečních metrech se rozkošnicky povaloval nad břehem toho modrého jezera a já tam mezi olivovými stromky a mandlovníky viděla naše jednou do detailu vymazlené centrum pro prací strhané rekreanty. Cestou ven jsem zasněná bosou nohou šlápla mezi dvě z mnoha koňských lejn sousedovic oře, což považuju za dobré znamení, protože přes všechny nepříznivé okolnosti nestojím na konci dne po kotníky v hovnech. 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s