Když se věci nedaří podle plánu, tak je ten plán asi potřeba přehodnotit, změnit, nebo dokonce vyměnit – za jiný. Často si přijdu jako oběť okolností, ale ve skutečnosti jsem jen obětí vlastní blbosti. Lépe řečeno krátkozrakosti. Té, co s ní nemusíte chodit na oční, stačí se podívat do sebe. Když jsem včera seděla na pláži hypnotizujíc moře pohledem, vadil mi v zorném poli obří tanker. V duchu jsem si říkala, do prčič, taková ošklivá loď a tak pěkný to tu mohlo být. Dřív, než jsem to stihla negativně okomentovat, houkl na mě vnitřní hlas: “otoč hlavu lehce do strany, zlato”. Kuk a tam mezi mraky vidím nad hladinou draky a ve vlnách lodě. Výhled epesní. Takže tak.
Můžeme si vybrat úhel pohledu. Buď upřeně zírat před sebe a nadávat na to, co vidíme. Nebo otočit hlavou, uhnout pohledem o pár centimentrů a vidět jinam i jinak.
Analogie? Když mě něco se*e, ale budu se na to soustředit a nepohnu se z místa, budu jen nadávat a mít zkaženou náladu. Co si vybrat něco jiného, aktuálně lepšího na pocit i pohled? Stačí malý manévr, ať už těma dvěma koulema pod obočím, nebo třetím okem.
Netvrdím, že to je vždycky snadné! Jsou věci, lidi, stavy, které mě dohání k zoufalství, ale vytrvale na nich visím nejen pohledem. Výhledově to změním, je to v mé moci, v mých rukou.
HAPPY GO LUCKY 