Nekonečný příběh

Jsou autoři, které adoruju a jsem k nim a priori nekritická. Neznamená to, že zbožňuju všechno, co natočí, napíší nebo vytvoří, ale nesoudím je a přijímám jejich dílčí práci jako součást celku, kterého si dlouhodobě vážím. Každý má lepší a horší období, krizová léta a roky políbené múzou. Za všechny mě teď napadají Haruki Murakami, John Irwing, The Thievery Corporation, Anton Corbijn a hlavně Woody Allen. 

Když jde do kin nový Allenův film, nedívám se na trailer, nečtu recenze a v podstatě mě ani nezajímá, o čem to bude. Kdysi dávno jsem si ho chtěla vzít za muže. Annie Hall z roku 1977 znám minimálně ze třetiny napaměť a moje nejoblíbenější citace je: “Nechci být členem klubu, který má za člena někoho jako jsem já”. Podezření na antisemitismus ve větě “Did you eat?” mě opakovaně a spolehlivě pobaví. (Did you zní v americké angličtině jako  Jew)

Těším se na každou Allenovu filmovou inkarnaci. Na toho neurotického, lehce shrbeného, k zulíbání roztomilého představitele hlavní role. Intelektuála, jemuž padají k nohám vysoké bohyně. Ambiciózního snílka, z něhož se stane úspěšný, leč navždy bytostně nespokojený muž. Tipuju, že právě ta nekonečná touha po něčem věčném je důvod, proč stále nachází inspiraci, aby jednou za rok poslal do éteru další celovečerní film. 

Café Society, ten letošní kousek puzzle, mě nechal z kina odejít s pocitem, že jakkoli se mi podaří žít přítomným okamžikem, vždycky bude pohár jen na půl plný, protože minulost si svoje místo nenechá sebrat. Nedávno jsem se rozhodla, že zkusím změnit pár opakujících se vzorců svého chování a přestanu si přetáčet kazetu svých životních epizod zpátky. Na vědomé úrovni se mi to jakžtakž daří, ale stejně tam někde vzadu zůstává záznam toho, co bylo tak zásadní, že i kdybych se pověsila za uši do průvanu, nezmizí to. A tak se smiřuju s faktem, že jednou za čas přivřu oči a zasním se nad tím, jak to tehdy mohlo mít šťastnější konec. Pak se proplesknu a uvědomím si, že ještě žiju, a tak to nebyl konec. 

Možná je čas mít se stejně tak nekriticky ráda jako adoruju své modly a brát ty slabší chvíle v životě jen jako součást skvělého celku mého světa pro tuhle inkarnaci.