Den 3. Jako kráva.

Ze zrcadla na mě po pár dnech v zakletí vykoukla známá tvář. Vrací se mi chuť k jídlu i do života. V Ubudu je snad víc raw a vegan restaurací než turistů. Vymazlené podniky první cenové skupiny v koloniálních domech. Bezmasá jídla se neomezují na skandální smažák se šunkou. Jídelní lístek praská ve všech švech, aby se do něj všechno to dobro z přírody vešlo. Vybírám si a lituju, že nemám tolik žaludků, co kráva. Že mě v tomhle bio ráji napadne zrovna kráva, která jen proto, že žvýká, zamořuje planetu metanem, mě ani nepřekvapuje. Vždycky chci, co nemám a nechci, co mít můžu. Jsem kráva, ale najedla jsem se královsky.


S plným žaludkem se pak prodírám džunglí o poznání líp než s horečkou. Znám už zkratku do města, ale vzhledem ke svému orientačnímu nesmyslu nemůžu zaručit, že to stejné město bude na daném místě i v dalších dnech. Přivykám životu na vsi a pozvolna se osměluju. Zdálky jsem pozorovala chrámovou ceremonii.

 

 

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.