Den 4. Nepřepálit začátek

Cestovní horečka, Zdraví

Probudila mě motorová pila. Zněla tak blízko, jako by mi řezala uši od hlavy. Neřezala, ale o pár hodin později bych to i byla ocenila. Chvilka ticha, k nezaplacení. Oslavila jsem to vyhozením omluvenky z tělocviku po nemoci a skočila po hlavě do bazénu. Vydechuju do vody a pozoruju bubliny, jsem šťastná, stačí mi málo. Je sobota, poslední adventní víkend. Slunce svítí a hřeje. Po poledni se probudila Petra, která přijela včera v noci z Prahy. Prohlásila, že se vyspala do růžova, jen kdyby ten blázen na dvorku furt nestartoval motorku. Je ještě trochu zmatená a zmačkaná. Ať už motorka nebo pila, utekly jsme tomu hluku do spa na masáž. Mohla jsem se zbláznit blahem a doufala, že to nikdy neskončí. Skončilo, zaplatily jsme dvě stovky každá a objednaly se na další kolo následující den. Cestou domů jsme to vzaly zkratkou přes džungli a vrátily se o čtyři hodiny později s nákupem tropického ovoce k večeři. Okolí Ubudu rozhodně není místo, kde by si jedna řekla: tady já nebudu. Procházet se v dešti uličkami, kam se pořádně nevejde deštník, vás prostě na pár hodin zasekne. Stihly jsme i kávu. Co tu jsem, měla jsem už tři šálky Bali kopi a ani jeden nechutnal stejně. Nejlepší mi uvařili v Bambu Indah, od té doby je to jen slabý odvar. Flatwhite jsem si ještě netroufla objednat, nechci přepálit začátek a trochu se bojím, aby mi barista nepřepálil mléko.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s