První stránka cestovního deníku

Cestovní horečka, Zdraví, Život

Cestovat v horečce je mou pozitivní odpovědí na otázku: už máš cestovní horečku? Ráda lidem vycházím vstříc, evidentně… Přivezla jsem na Bali unavené tělo nadopované antibiotiky. Kdybych prý byla malá, zakázala by mi máma jet, ale už jsem dospělá, tak jsem letěla a doufala, že se zpátky nebudu vracet obratem a v rakvi.

Byla jsem na Bali už dvakrát, ale nikdy pořádně. Vždycky to byla jen přestupní stanice, takže tentokrát hodlám zůstat, vidět, slyšet, cítit a žít ten ostrov Bohů naplno.

Jak to, že bydlím v nádherné vile s bazénem a paní, co mi stele postel?

No, milí čtenáři, byla jsem celý rok opravdu hodná. Chytala jsem do náručí spoustu sraček, topila se v slzách, hledala nouzový východ, až jsem ho lokalizovala a odletěla sem.


Jsem velmi aktivní v socializaci a díky tomu mám přátele po celém světě. Vesmír nám vždycky dává něco za to, čeho se nám jinde nedostává. Přijmout věci takové, jaké jsou a brát, co je dáváno je mantra, kterou jsem vyměnila za naříkání si nad zatím netryskajícím mateřským mlékem.

Jako bych přijela do Prahy na Babetě si připadám… v letadle s označením A380. Sedím až v 80. řadě s jedinou zodpovědností otevřít nouzový východ v případě potřeby. Výměnou za ty nervy, jestli bych to zvládla, kdyby na to došlo, si můžu natáhnout nohy až po kotníky. Je tu wifina, nabíječka a nemít antibéčka, tak i koktejl. V databázi tolik filmů, že jsem první dvě hodiny letu strávila jen sjížděním upoutávek, až jsem si je začala vypisovat do bonzbloku na později. Pak mě stevardka polila nohu pomerančovým juicem, což jsem ocenila, protože to mohl být horký čaj. Když jsem konečně vybrala film, plakala jsem několikrát nahlas. (Captain fantastic, americká mutace šumavské rodinné anarchie Stále spolu.) Sotva mi oschly slzy, přinesli mi zmrzlinu. Paní vedle mě ob jedno sedátko se třemi rychlými drinky ještě před vzlétnutím zlila do němoty a schoulená v dece spí už 5. hodinu. Než usla, dala mi párátko, takovej ten mečík s napnutou dentální nití. Ukázala mi, jak se používá, nasadila si roušku a vypla se. Myslim, že je z Taiwanu, ale nejsem si jistá. Při přistání to z ní dostanu.

Zpovykaná komfortem nejnižší třídy arabských aerolinek, jsem po 17 hodinách na cestě v Kuala Lumpur vesele vyskákala do odletové haly v hlavním terminálu, abych tam svůj návazný let operovaný nízkonákladovkou nenašla. Smázla jsem si úsměv z tváře a ze zad krosny vytáhla ramenní popruhy s vědomím, že do levného terminálu se pronese. Mezi kly – Kuala Lumpurskými letišti (KLIA a KLIA2) jezdí expresní vlak za 2 ringity. Ty jsem neúmyslně vyžebrala na první dobrou. Dal mi je kluk, který mi o tom vlaku řekl. Jeho kamarádi dost čuměli. Do země, zatím co on bez váhání vytáhl peněženku. (Mentální poznámka pro mě do budoucna – buď se dobře vdej a lítej z hlavního terminálu, nebo si dej do kapes dárky pro lidi s dobrým srdcem.) Po zbytek dne jsem pak kdekomu ochotně pomáhala, abych tu půjčku splatila. Zmateně působící dvojici vedle mě cestou do Denpasaru jsem půjčila nejdřív jen tužku a pak i svou příletovou kartu, aby si jí mohli opsat. Kdo mě zná, ví, že tužky nepůjčuju ráda. Používám ultra tenké hroty, které situace neznalý pisatel považuje za vyschlé a obětavě je masivním vtlačením zničí.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s