Den 2. Školství je džungle.

Vzdělávat děti je mým posláním. Mám na to diplom, ale nemám na to koule, tak jen okukuju. Byla jsem se podívat v zelené škole, kterou před 9 lety založil John Hardy v srdci balinéské džungle, a kde se rok co rok hloupe na liánách 400 dětí od školky až po maturitu. Nikdy jsem nic podobného neviděla ani ve snu. Učebny z bambusu rozeseté po lese. Aula upletená do tří pater, přírodní bazén pod palmami, jídelna, kde talířem je banánový list. Kachní, kuřecí i prasečí farma, otevřená laboratoř na fotosyntézu a dílna na výrobu snů. Učitelé tu sylabus vytváří na míru podmínkám a přáním dětí i rodičů s ohledem na přísná mezinárodní pravidla. Tyhle děti se učí žít s přírodou, aby jejich děti nemuseli za zvířaty do zoo nebo do atlasu vyhynulých druhů. Denně vidí národnostní a náboženské odlišnosti lidí bez předsudků, bez fóbií a bez stereotypů. Jasně, že tu je internet a chytré placky, protože pokrok nezastavíš. Když už, tak aspoň nemusí psát úkoly na papír, to je ekologie.

Zakladatel Green school není jen hipík, co kdysi na Bali přijel s batohem, ale uvědomělý kapitalista, který kromě továrny na šperky vlastní několik rozlehlých pozemků včetně luxusního eko resortu Bambu Indah, velkosběrny na tříděný odpad a co já vím čeho ještě. Žije tu a pracuje hlavou i rukama. Zastihla jsem ho po lokty v odpadcích, kterak se jím prohrabuje spolu s místními, pro něž je plast to, co banánová slupka (rozbalit, zahodit, pokračovat v chůzi). Učí tu lidi věnovat pozornost životnímu prostředí, poskytuje vzdělání místním dětem výměnou za pytel PET láhví a papírových obalů. Neustále něco posunuje o krok dál, aniž by jen chudým dával a bohatým bral. Je to král, i když by se určitě našlo něco, za co ho nemít rád. Nikdo není dokonalý, ani na Bali.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.