Den 5. Je neděle, měla bych být v kostele, ale nechce se mi z postele. 

Jóga, Radost, Zdraví, Život

Budík se ozval v půl osmé, protože jsem ho na ten čas nastavila, ale stejně mě to překvapilo. Pořád se ještě budím uprostřed noci a bdím místo, abych spala jako dudek, a tak mě rána nachytávají nepřipravenou. Před devátou jsme se přes rýžová pole dočvachtaly do šaly. Šala je jogínsky tělocvična. Prosklená kostka na úrovni třetího patra s výhledem tak kolosálně koloniálním, že je mi líto zavřít na začátku lekce oči k meditaci. O devadesát minut později jsem chtěla lektorku obejmout, aby věděla, jak jsem vděčná, že jsem nemusela celou dobu nic říkat. Pravda, musela jsem se krotit, abych ostatním bojovníkům nechodila opravovat postavení chodidel a boků, jen klukovi vedle mě jsem šoupla pod záda bolster, když to vypadalo, že se zlomí, ale to byla přátelská výpomoc.

Orientace v prostoru nepatří mezi moje silné stránky, ztrácím se i cestou na záchod. Empiricky jsem zjistila, že spoléhat na instinkt znamená jít vždy na druhou stranu, než bych šla, proto tu slavím malá vítězství typu došla jsem domů za světla. Rozhodla jsem se nakreslit si mapu okolí. Styčné body – spa, tělocvična, restaurace a postel budu postupně rozšiřovat. Normální člověk by si koupil už hotovou mapu, ale to je pro mě moc informací najednou a zvedá mi to hladinu stresu. Většinou tak nenacházím, co jsem hledala a nacházím, co mi patří. Večeřely jsme v restauraci, kde jsem ladila s interiérem, no řekněte, komu se to stane?

 

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s