Žijeme si tu spokojeně a pohodlně, v podstatě nám do pusy létají kokosy. Ubud má pro cizáky rezidenty luxusní zázemí včetně doručování přes web objednaného ovoce a zeleniny. Takový exotický rohlík.cz. Dopoledne se nám do otevřené kuchyně přihnala slečna s proutěným košíkem, v němž vlekla mladé kokosy, manga, špenát, tempeh a pár avokád, které jsme předchozí noc naházely do elektronického košíku. Bez jediného plastového pytlíku, parádní eko balení v banánových listech.
Ačkoli pořád nemám kufr a cestuju s batohem, užívám si dostupný komfort bez výčitek. Nechci už objet svět za 80 dní, ani sprintovat rýžovým polem do chrámu a ještě ten večer lodí dál po proudu. Byly doby, kdy jsem stihla tři země za jeden den a měla z toho radost a pak horečku, takže dost. Vyspaná do růžova, odpoklonkovala jsem se do bazénu pro svou pravidelnou dávku podvodničení. Ještě v plavkách jsem si popracovala, neb jsem asi digitální nomád, kategorie veterán, ale co už nadělám. Odpolední výlet do centra Ubudu měl dva zásadní cíle. Káva, protože včera jsem se z ní mohla pominout a jóga, protože z ní už jsem se pominula dávno.
Bonus byla zacházka na rýžová pole, což byl zážitek veskrze pozitivní.
Negativní pak byl útok opic před Monkey Forest, kdy chudák Péťa přišla o celou tašku plnou dárků. Jde si ulicí, taškou vesele bimbá si podél těla a najednou ji do ní sáhne drzá opice, vezme si balíček a odskáče na větev. Dřív než se Petra stihne pohnout z místa, bere jí druhá drzá mrcha z tašky zbytek nákupu. Na pomoc přispěchali stateční běloši v neonových trenýrkách, ale opice měly převahu, takže turistická armáda odcouvala na ústup. V ten moment jsme si škrtly opice ze seznamu oblíbených druhů. Šly jsme se zklidnit na večerní meditaci za zvuku tibestských misek. Konala se ve stodole, v nejpopulárnější stodole v okolí, kde se stojí fronty na to si hoďku poležet nabalzamovaný repelentem. Cestou domů jsem si koupily lahev vína. Evoluce šokem – z opice alkoholičkou.
HAPPY GO LUCKY 