Den 8. Ráno moudřejší večera.

Máme motorku, máme svobodu. Je to Honda a je hodná. Vzala nás na výlet po okolí, a tak jsme viděly dva “Karlštejny” v jeden den. Turistické destinace se v koncepci moc neliší, ať už jsou kdekoli na světě. Z placeného parkoviště není třeba sledovat směrové cedule, stačí se zařadit do pelotonu a nechat se slepě vést až k vybrané památce, kde ani nemusíte otevírat oči, protože to jistě někdo fotí. Stačí pak otevřít oči až doma a na Google images uvidíte to samé a možná ještě hezčí s filtrem. Vážně, všimněte si, jak málo lidí se opravdu dívá. Všichni fotíme a tolik selfie tyček, co dnes na měli lidi na Bali, nemají ani v Makru. Kaskádovité terasy roubené palmami a oseté rýží. Tolik odstínů zelené barvy, kolik malých dřevěných budek, kde se vybírá mýtné za průchod mezi poli. Vznosně se tomu říká dar ve smyslu příspěvek na údržbu, což mi přijde úplně v pořádku a ráda přispěju, ale když po vás štědrý dar chce o pár metrů dál další údržbář, je to spíš vydírání než darování. Nicméně, ta pole jsou parádně udržovaná, takže to funguje a já bych měla radši mlátit rýži, než hubou. Nevkusné suvenýry a přepálené jídlo a pití je taky mezinárodní standard.

Druhý na řadě byl vodopád, pod nějž jsme nevlezly, protože tam za á bylo plno a za bé neměly jsme plavky. Na Evu se nesmělo.


Nicméně, ukázalo se později, že jsme klidně mohly skočit do řeky v šatech, protože cestou domů nás sejmula nestydatá průtřž mračen a jestli máme plavky, nebylo téma dne. Ještě nikdy jsem nejela na motorce po kolena ve vodě. Na pumpě v Braníku se mi chlápek zdráhá omýt Vespu wapkou, že by se do ní dostala voda. Taky se nikdo nezdráhá, prostě leje a lidé se bez plavek plaví na Vespách i Hondách.

Na závěr už jen moudro večera: Sedět za bouřky v suchu domova je bezpečnější, než sedět v baru a čekat, až to přejde. Ráno je pak totiž rozhodně moudřejší večera, minimálně méně nablblé.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.