Den 14. Mám žízeň. Kdo vyleze na palmu pro kokosy?

Znát majitele místního baru vás dostane do centra dění a následně do centra ostrova, kde žije jeho rodina. Dopoledne jsme se ve stejném mezinárodním složení jako předchozí noci vydali na návštěvu do zahrady u domu slepeného z různých materiálů, kde na stromech rostou manga, v keřích spí slepice a kohouti natažení jako psi, kteří tu na ostrově vůbec nejsou. Ve snaze spočítat, kdo všechno tam bydlí, se nám zavařily mozky. Máma majestátně seděla ve stínu dřevené pergoly a hladila kočku. Táta se vyvaloval na kanápku s prostěradlem mašinky Tomáše. Jedna sestra nesla na hlavě asi 13 poskládaných osušek, druhá balík čehosi neforemného. Nespočet dětí se popelil kolem a jedno novorozeně mi přistálo v klíně. Vypadám asi nevychovaná.

img_6625


Syn, ten majitel baru, pro nás ze stromů otrhal několik druhů manga a vychytaným grifem je stahoval ze slupky a podával nám je na špičce nože.
Během chvíle se do dvora slezla zvědavá skupina v čele s tetou včetně kámošky v burce. Pobyli jsme, pokecali v “masa bob” angličtině o ničem a upatlaní od manga a přecpaní banány jsme se odpoklonkovali zpátky na pobřeží. Voda v moři vaří, slunce opéká a občasný vánek je oslavovaným zpestřením. Ostrovní život se nám podepisuje na těle. Snědé vypadáme velmi štíhlé a oprýskaný lak na nehtech nám dodává hippie look. Je možné, že zítra zase nestihneme loď na Bali.

Author: Princka*Ta

Princka. Romantická realistka.