Vyspala jsem se do růžova. Většinou se první noc v novém místě ošívám a probdívám. Tady jsem spala jako dřevo a byla ráda, že jsme stihly snídani. Miluju hotelové snídaně. Měla jsem velké očekávání a to se asi právě proto, že jsem ho měla, úplně nenaplnilo, ačkoli na asijské poměry paráda. Jen ta káva opravdu nebyla dobrá. Taky jsem si povzdechla, jak mi už teď chybí vyjít ráno bosou nohou ven a otevřít náruč nebi, palmám a nasát vůni vonné tyčinky v otevřené kuchyni, ale tím knihu přání a stížností zavírám a otevírám kapitolu Kuala Lumpur na pár hodin s kámoškou, která asijské velkoměsto ještě nikdy nenavštívila.
Docupitaly jsme do Petronas Tower, kde si Petra koupila lístek na odpolední prohlídku a přejely metrem do China town. Cestou zpátky jsme osedlaly Monorail, protože je fajn vidět město z nadhledu.
Poprvé po třech týdnech jsme přestřihly pupeční šňůru a zatímco Petra pokračovala v nahledech, já šla řešit přízemní “nekonečný příběh” refundace letenky od Air Asia, který začal v listopadu a nabírá každý další měsíc nový směr. Nevyřešila jsem ho, což mě nijak nepřekvapilo a budu dál doufat, že bude mít šťastný konec. Když už jsem se točila ve víru velkoměsta, zavála jsem se k Tiffanymu a nechala si vyčistit náhrdelník, který nesundavám a tak nesl slané stopy moře i potu. Při té příležitosti jsem si vybrala dárky na dalších sto let dopředu a jestli se dobře nevdám, budu si muset najít hodně dobře placenou práci.
Odpoledne jsme zase předstíraly, že se nekoná další loučení, tentokrát nejen s lokací, ale naše osobní a cpaly se ovocem. Večer Petra odjela na letiště a já zůstala sama. Dopsala jsem tři deníkové dny, dala si pivo na baru u bazénu, umyla si hlavu a nařídila si budíka na čtvrtou ráno, abych se taky přesunula. Tentokrát do Thajska.
HAPPY GO LUCKY 