Ještě na Bali jsem se skrze surfování (bohužel jen po internetu) dostala k blogu nějaké Autralanky, která psala o tom, že s věkem se mění její styl cestování a při čtení souhlasně přikyvovala. Dřív jsem sbírala země a místa zájmu jako skalpy a stihla toho víc, než se vešlo na nekonečnou stránku. Lítali jsem ze strany na stranu, zůstávali na jednom místě maximálně na noc či dvě, odškrtávali si položku po položce a po návratu potřebovali dovolenou na vzpamatování se a odpočinek. Svítání v Laosu, oběd v Thajsku a západ slunce na Srí Lance a tak podobně.
O dekádu později se nikam nehoním a s tím už i odjíždím. Vyberu si místo, kde se dobře je, postavím tam základnu a učím se vidět, slyšet a cítit to, co mě obklopuje. Ideálně když je tam i kuchyně, abych mohla nakoupit a uvařit jednou za čas doma. Dřív jsem nechápala, že si někdo v Asii objednává euroamerická jídla, teď už mi to vůbec nepřijde hříšné. Stravovat se po restauracích je fajn, ale doma je doma, i když je to třeba na druhé polokouli. Kamarádka si už na cesty vozí svůj blender. Nakoupí ovoce na trhu a rozmete ho na koktejl bez toho, aby znova a znova vysvětlovala, že tam nechce cukr ani led. Zůstávat a poznávat pro mě funguje v mnoha ohledech. Máte čas se s místními spřátelit a dostat se jim pod kůži nebo do domácnosti, případně do baru a tam teprve začíná opravdová kulturní výměna a zážitky, o kterých nepíšou v Lonely planet ani na Trip advisoru. Mluvě o nich, jsem za ně vděčná a poctivě píšu hodnocení, protože když jsem něco více či méně nestandardního hledala, našla jsem to často s jejich pomocí.
27 dní píšu svůj cestovní deník a s odstupem mi přijde, že by to celé mělo být pojaté úplně jinak, aby to někomu k něčemu bylo. Zaznamenávám svoje pocity a vypisuju, co jsem dělala od rána do večera, ale praktické rady nebo tipy to úplně postrádá. Každý člověk má svá přání, touhy a sny, každý si cestování představuje jinak a to, z čeho já se můžu pominout, je pro jiné třeba úplně liché, takže to i nadále nemusí být k ničemu, ale za zkoušku to stojí. Když se ptám Googlu na radu, nečekám emocionální zpověď, ale pomoc, návod, něco od čeho se můžu odrazit. Proto ta potřeba vracet tam něco podobného a předat to poznání doplněné o osobní postřehy.
HAPPY GO LUCKY 