Den 35. Jak mě laskavě okradli.

Za celých šest týdnů na cestách jsem nepotřebovala sáhnout hloubš než pro kreditní, respektive debitní kartu. Kreditní nemám, nerada žiju na dluh a ještě víc nerada hlídám čas splátek. Po celé Asii je dost bankomatů označených latinkou jako ATM. Celou dobu jsem měla skrytou rezervu hotovosti v dolarech a eurech, pro případ nouze, absence automatického přístroje na hotovost a v nejlepším případě na utrácení za šminky na letišti. Valuty jsem si vozila v drobných bankovkách v plastové kapse, kapsu v zádech batohu, batoh jsem nechávala v zamčeném pokoji. Přesto se z pokoje, z batohu, z kapsy ztratila část mých úspor. Velkorysé okradení pravděpodobně personálem v zátoce, mi sice smázlo široký úsměv ze rtu, ale nechalo mírně pobavený úšklebek, protože peníze nezmizely všechny. Zloděj mi nechal část. Vzal si sice víc než půl, což není ani napůl fér, ale na přežití dostatek. Víc než ztráta hotovosti mě mrzela ztráta důvěry v lidi. Nepovažuju se za naivní a neopatrnou slečnu. Než přejdu, rozhlédnu se radši na všechny strany, s cizími muži spím jen na oddělených postelích, ale nepoužívám hotelové sejfy. Nevěřím si, že si zapamatuju kód, případně, že si vůbec vzpomenu věci z trezoru před odjezdem z hotelu vyndat. Proto jsem si cestou vyzvedla tuhle lekci, abych sice věřila, ale hlavně sobě.

Škodu jsem zjistila až na Samui, když jsem si sedla do kavárny s cílem dát se dohromady, alespoň do té míry, že budu vědět, jak na tom aktuálně jsem a co si ještě můžu dovolit. Měla jsem na to několik dlouhých hodin, protože narozdíl od Air Bangkok, létají Thai Airways mezi ostrovem a hlavním městem jen dvakrát za den a já si bookla let právě s nimi. Venku nevlídno a deštivo, takže ideální den zúčtování. Ta kavárna, kde jsem seděla, byla milá a taková ryzí. Vůbec jsem si tam nepřišla cizí. Vydržela jsem tam ale jen pár hodin, nabila si telefon, vyfotila zajímavě přecpaný interiér, vypila lahodnou filtrovanou kávu a jela se projet po ostrově na motorce, abych aspoň trochu věděla, na jakém ostrově jsem tak dlouho seděla. Chlápek, co mě vozil mi dal svoje číslo, a tak jestli někdy poletíte na Samui a budete chtít vyzvednout na letišti, ozvěte se mu. Jmenuje se King, nebo Kung, případně Kong (+66 87 627 5760) , odkýval mi všechny varianty. Jinak vás totiž z letiště naženou do předražených minibusů se slovy, že to jinak nejde. Jde, jen musíte zajít za roh.