Páteční spiknutí

Láska, Radost, True Food, Zdraví, Život

Znáte ty dny, kdy Vám všichni všechno ruší, ale úplně všechno?

Začalo to hned ráno, kdy jsem po lekci, kterou jako jedinou položku v kalendáři ten den nikdo nezrušil, marně čekala na společnost k snídani. Zaspala, tak jsem jela nakoupit truhlíky a substrát, protože moje balkónová zahrada má rozpínavé tendence. Spěchala jsem, abych stihla další lekci, kterou mi klientka nejdřív posunula na později a pak se omluvila úplně.

Nasadila jsem si rukavice, vynosila z komory svůj zahradnický arzenál a přesázela jsem rajčata a papriky, aby mě komise pěstitelek, které docházejí na úterní lekce, nemohla dál terorizovat, že ty ubohé rostliny nemají dost místa a zeminy, pročež mi ještě nečervenají tak, jako jim.

Zasekla jsem se na tom a přesázela, nebo minimálně přeházela úplně všechny truhlíky a květináče. Sklidila jsem trochu bylin s tím, že si později zjistím, jak je uchovávat a jak si jimi okořenit život. Třeba oregáno. Suší se, nebo zamrazuje? K čemu jsou květy? V otázkách pěstování jedlých plodů mám stále velké rezervy, ale kompenzuju to adekvátně velkým nadšením. Když jsem vyškrábala hlínu z pod nehtů a nalakovala je, zrušila mi kamarádka večerní program. Nijak mě to nepřekvapilo. Už v poledne mi bylo jasné, že tenhle den nemám pod kontrolou a marná je snaha cokoli plánovat. Namazala jsem si ruce výživným krémem a sedla si na chvíli k mezinárodní edici časopisu Flow. Spolu s britským The Simple Things moji favoriti na trhu.

Přesunula jsem se z balkónu k plotně a tančila s vařečkou v ruce po kuchyni. V transu z bublajících hrnců jsem se rozhodla zavařit si rybízovou marmeládu na vánoční linecké. Sice si nejsem úplně jistá, jestli se na vánoce vrátím z Asie, ale kdyby jo, chci patlat na kolečka a hvězdičky vlastní džem. Nakoupila jsem cukr, který doma nemívám a dál se nechala hypnotizovat změnou tekutiny v želé. Z půl kila rybízu mi vyšly jen dvě malé skleničky marmelády. To jsem teda čekala víc.

Další půl kilo jsem vrazila do bublaniny podle receptu Bjukitchen kuchařky. Necelou hodinu, co byla v troubě, jsem se modlila, ať po vyndání nespadne, jako v poslední době všechno, co peču. Nespadla, ani mi nespadla na zem a já padla do postele s knížkou vděčná za ten čas, který mi díky rušení zbyl na to všechno, co dělám opravdu ráda.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s