Páteční spiknutí

Znáte ty dny, kdy Vám všichni všechno ruší, ale úplně všechno?

Začalo to hned ráno, kdy jsem po lekci, kterou jako jedinou položku v kalendáři ten den nikdo nezrušil, marně čekala na společnost k snídani. Zaspala, tak jsem jela nakoupit truhlíky a substrát, protože moje balkónová zahrada má rozpínavé tendence. Spěchala jsem, abych stihla další lekci, kterou mi klientka nejdřív posunula na později a pak se omluvila úplně.

Nasadila jsem si rukavice, vynosila z komory svůj zahradnický arzenál a přesázela jsem rajčata a papriky, aby mě komise pěstitelek, které docházejí na úterní lekce, nemohla dál terorizovat, že ty ubohé rostliny nemají dost místa a zeminy, pročež mi ještě nečervenají tak, jako jim.

Zasekla jsem se na tom a přesázela, nebo minimálně přeházela úplně všechny truhlíky a květináče. Sklidila jsem trochu bylin s tím, že si později zjistím, jak je uchovávat a jak si jimi okořenit život. Třeba oregáno. Suší se, nebo zamrazuje? K čemu jsou květy? V otázkách pěstování jedlých plodů mám stále velké rezervy, ale kompenzuju to adekvátně velkým nadšením. Když jsem vyškrábala hlínu z pod nehtů a nalakovala je, zrušila mi kamarádka večerní program. Nijak mě to nepřekvapilo. Už v poledne mi bylo jasné, že tenhle den nemám pod kontrolou a marná je snaha cokoli plánovat. Namazala jsem si ruce výživným krémem a sedla si na chvíli k mezinárodní edici časopisu Flow. Spolu s britským The Simple Things moji favoriti na trhu.

Přesunula jsem se z balkónu k plotně a tančila s vařečkou v ruce po kuchyni. V transu z bublajících hrnců jsem se rozhodla zavařit si rybízovou marmeládu na vánoční linecké. Sice si nejsem úplně jistá, jestli se na vánoce vrátím z Asie, ale kdyby jo, chci patlat na kolečka a hvězdičky vlastní džem. Nakoupila jsem cukr, který doma nemívám a dál se nechala hypnotizovat změnou tekutiny v želé. Z půl kila rybízu mi vyšly jen dvě malé skleničky marmelády. To jsem teda čekala víc.

Další půl kilo jsem vrazila do bublaniny podle receptu Bjukitchen kuchařky. Necelou hodinu, co byla v troubě, jsem se modlila, ať po vyndání nespadne, jako v poslední době všechno, co peču. Nespadla, ani mi nespadla na zem a já padla do postele s knížkou vděčná za ten čas, který mi díky rušení zbyl na to všechno, co dělám opravdu ráda.